Google a jeho nitky

Jakpak sem se dostal do jeho sevření? Teď me to tak napadlo. Jak se to všechno stalo? Ještě před měsícem jsem mapy hledal na iDnesu, blog mě nelákal, fotky jsem nikam nedával a najednou, z ničeho nic tohle. Píšu si tu do mého blogu, mrzí mě, že si nemůžu vytvořit archiv fotek, aby se mě tu pěkně zobrazovali a všechno co nevím směřuji do jeho útrob, aby mě řekl co on na to. Ještě že sem takový hodný občan a nepáchám žádnou protizákonnou činnost. To bych totiž asi v noci nespal a bál se, že mě dveře vyrazí policie, zatkne mě a v povzdáli se bude potutelně hihňat prcek s Géčkem na kšiltovce a čumět na mě.

Jednou za čas se někde objeví nějaký článek o Googlu a o jeho možnostech, schopnostech a vychytávkách, kterýma si sbírá informace o vás a někde si je schovává. Nikdo si nemůže být jistý co všechno ví. Škoda, že teď nevím kde všechny ty odkazy jsou. Takže třeba jindy.

Smutný úděl programátorů

Takový programátor, to je hodně podivná věc. Strašidelná! Jak uchovává tolik divných informací v paměti. Um jakým se probírá svým výtvorem. Můžete se mu koukat přes rameno, ale stejně se nic nedozvíte. Nechápete, co dělá a proč.
Jak se asi musí cítit programátor topící se v tisících řádcích zdrojového kódu a hledající chybku? Zdají se mu sny o jeho programu nebo zařízení? Může klidně usnout i když se mu hlavou honí problémové cykly a podmínky a mezi tím všechny jejich proměnné?
Jak se asi cítí programátor, který smutně kouká jak se množí chyby adresované jeho dítku? Jak se mu pomaličku hroutí to co tak dlouho a pracně vytvářel. Je rád, že má ořechy na louskání? Smutný ze zbytečné práce? Rozlobený na nálezce chyby? Směje se, aby nebrečel?
Asi nechává všechny tyto problémy v práci. Protože by se jinak zbláznil. Jen ti co jsou v práci stále, takže pracují i doma, vypadají tak jak vypadají.
Jak se ale musí cítit, když vyřeší po úmorné práci problém. Dovedu si představit tu eufórii, kdy je program hotov, chyby vyřešeny a zákazníci mají radost?
Nemají to jednoduché. Jenže kdo to nemá jednoduché v práci :)

Cocaine In My Brain

Toť název písně kteroužto právě poslouchám a kdyby jste to náhodou nevěděli, tak jsem již ... 4? jo, již 4 týden v Itálii. woooow. 4 dlouuuuuuhé týdny v San Benedettu del Tronto a Corropoli. 4 týdny s jedním člověkem na jednom místě a na všech ostatních. 4 týdny na slunci, plářžích, víně, cestách do práce či k moři. 4 týdny bez Bětky.

Nato jak se to ze začátku táhlo, tak teď to docela letí. Týden uteče s prací jak voda a víkendy se přetrpí. Nikdy nebylo tak smutně, aby se to něčím nevyřešilo, ale zase nikdy nebylo tak krásně abych tu zůstal dýl.

Měsíční dovolená by mohla stačit. Nic se nesmí přehánět. I když nevím jestli by bylo léto v Brně lepší varianta prázdnin. Samozřejmě, když by v Brně někdo byl, tak by asi bylo lepsí Brno, ale neříkám to moc přesvědčivě. Takto rozporuplné to je celou dobu.

Moje nové boty

hmmm včera sem si koupil nové boty. Opět. Už taky bylo načase. Nekoupil sem si nový boty snad .... abych nekecal. měsíc? První pokus se trochu nepovedl. To si ovšem nemyslím já, ale holky:). Podle mě jsou super (ty boty). Navic koupit v Brně pěkný boty je úkon ničící mozkové buňky! Navíc jsou CAT.

Musel sem ale uznat, že jsou trochu teplejší než "letní boty" a tak sem si koupil nové, letnejší. A koupil sem si je v prvním obchodě který jsem uviděl. Žádný půlden zabitý obchýzením města! Jdu, vidím, koupím, jdu ... a dokonce sem si mohl vybírat. Nechť je k nim země milosrdná a vydrzí mi co nejdéle.