ustahromů

nějak podezřele se mi posunul den. Vstávat v šest a chodit spát v jedenáct. To přece není zdraví, ne? Škoda, že jsem si ještě neodvykl se koukat u večeře na film. Pak to dopadá tak, že nic neudělám před večeří, během večeře to přece nejde a po večeři jdu spát. Dneska to plánuju změnit. Plány jsou potřeba. Kvůli té snaze. Před večeří jsem nic neudělal, přes večeři taky a pak? Pak taky ne. ... Ale přeci. Začal jsem něco dělat a pak sem si řekl, že bych si mohl dát panáka, ať nám to tu lépe utíká. Naštěstí jsem nenašel to víno, oc mám ještě pořád v batohu, kterej mě tu už pět dní leží nevybalenej. To bych se pak mohl totiž opít a pak kdo ví co by se stalo, snad bych aji šel na pivo a pak zaspal do práce. Místo toho jsem se opil pohledem na zelenou láhev. To přeháním, zjistil jsem, že je nějaká zakalená, tak jsem chlup ochutnal a až pak sem se opil. Kdo nezažil nepochopí. Zelenina se rozleje během vteřiny po těle a vleze fofrem do hlavy. V mžiku je člověk chycen. Co čert nechtěl se to najednou rozezvučeli Blues Brothers a už tu sedím a zase nic nedělám. Jenže tohle nic nedělání má smysl. Protože není nudné. Takže Na zdraví děcka ;-)