Ste napnutí?

.... prý sem mám okamžitě něco napsat nebo bude sekec. Jenže ještě pořád mě nenapadlo nic smysluplného. Asi sem už pronikl do kouzel nezaměstnanosti. Nemám žádný volný čas a přitom nic nedělám. Takhle nějak by to mělo vypadat. Zaspávat na půl jedenáctou. Snídat ibáč s touhou zabránit hlavně v rozpuku. Poflakovat se po kavárnách. Uklízet furt dokola po orgiích v kuchyni. Ždímat konto do extrému. Pít, jíst, válet se v posteli, větrat, nakupovat, navštěvovat, přemýšlet, .... he. přemýšlet? To sem nepatří. Jenže co mě zaráží, že i přes to kašlání na životopis a ty věci okolo se mě nabídky skoro hrnou. Jak to, že v době krize, se nechám zaměstnat i když sem se o to vůbec nezapříčinil? Rychle nějaký dřevo, ještě nesmím skákat, protože si ještě pořád můžu na druhé straně rozbít držku. Co si ale nerozbiju jsou brýle, protože je nemám. Můžeme klidně jet do Miroslavi na pivko a tanec. Jen teda nevím, jestli vidím tak divně kvůli tomu včerejšímu pivu nebo kvůli těm čočkám. Zítra bych se mohl ale mohl s trochou dobré vůle probudit v pohodě a prozkoumat to. Už sem říkal, jak mě na nezaměstnanosti baví to utrácení? Říkal, co? Škoda. Baví mě to psaní o utrácení. Třeba včera sem utratil devětsettřicetčtyři korun a devadesát haléřů v internetové lékárně a to sem si vlastně nic nekoupil. Nebo sem se přihlásil do dvoudenního kurzu Klasické relaxační masáže. A byl jel sem do Praze, protože sem musel být u toho. Měli tam totiž kalamitu - padal jim ze střechy sníh! S Bětkou sme se přesvědčili, že je to vskutku závažné téma. Dokonce jim ze střech frčí na chodníky voda a to tak, že všude. O kalužích ani nemluvím. Taky jsme si v kavárně objednali kafe a čaj a když nám to donesli, tak sme šli pryč. Protože někdo má a někdo nemá (špatnou paměť). A ve chvíli, kdy všichni posílají peníze na Haiti, sme si s Bětkou řekli, že taky podpoříme. Po dlouhém výběru sme přispěli modrým lidem, protože přišli o svůj velký, zelený a 3D strom. Pevně věřím, že si za naše peníze koupí ještě větší a zelenější stromek a budou si moci dovolit i ten poslední, čtvrtý rozměr. A pokud ne, tak nám bude zadostiučiněním výhra v soutěži o nejhustější taškařici všech dob. Snad ty dvě miliardy dolarů investují bohulibě. .... než si půjdu sbalit sakypaky do Itálie, jedu totiž lyžovat :-P, tak si zahrajeme takovou hru. Rozhlídneme se, vezmeme první knížku co uvidíme, vezmeme nějaké slovo z obalu, zadáme ho do guuglu a mrkneme na první obrázek co to najde. Tady je ten můj .... chjo. měl bych tu Lolitu položit někam jinam