No v prvé řadě si zaskočte na protišedi.cz a v sekci audio je hromada dubu, ale aji jiné super hudby. Je tam Náměstí míru od Bonuse a super rmx DJ Shadow. A to jenom na první stránce ;-)
A až vám bude něco pěknýho hrát, tak .....
... ne ale fakt. Pusťte si Náměstí míru, protože Bonus je .... však uvidíte.
Tiška do toho dneska kopla a já si včera odpověděl.
Loni byl hradec zkouška. Bylo to nervózní, složitý a vzrušující. Zajímalo by mě, jak zjistit, jak dlouho chodíme na kravák. Jediný co mě napadá, že je to letos víc jak deset let, protože když bylo 11. září, tak jsem šel na kravák na frsb. Po deseti letech, kdy sme se honili na kraváku přišlo mě to děsně úžasný, jsem přišel na hřiště a připadal si jako v sedmým nebi. Jako objevení Novýho světa, kde lidé lítají, cestují časem a dávno žijí ve věčném míru. A vy tam přijedete na kole a v ruce držíte špičatej klasek.
O rok později si přečtu po Mezi blokách, že:
"Po této přípravě došlo na vyřazovací boje, kterými se až na vrchol prokousaly Lamy, kteréžto nedávné vítězství Scout frisbee cupu evidentně namlsalo. Snad již brzy opustí amatérský rybníček a pokusí se stanout v řece velkého ultimate."
a mě se zmocní panika. Z toho totiž koukají závazky, málo času a ztráta radosti. A taky jo.
O měsíc později sedíme v hospodě a jsme zničení, sem totálně zničenej. Nebaví mě být dneska zničenej. Ta radost tomu chybí. Aji tomu rumu. Sedíme v hospodě a přemýšlí kde se stala chyba a co je špatně. Je to tady. Víš to nepůjde. Ne takhle. Ne samo.
Spirit of game. Jak vnést do týmu tohodle ducha aniž by to nevypadalo strojeně, trapně a nechutně?
Mrzí mě ten poslední zápas. Nebavil mě. Byli jsme unavení a neměli sme na to. Víte proč? Týmový duch. Bez týmového ducha není semknutý tým. Bez toho není lehká a precizní hra. Bez toho není klid na hru a bez toho není Spirit.
To sem někde jinde než sem chtěl být. Mířil jsem do míst k tomu Tiščinu kopanci o který jsme se v té hospodě otřeli a který mě leží už Mezi bloků v hlavě. Co teď. Výmluvy, ty přijdou jako první. Vymlouvám se na to, že bych děsně rád byl teď na vysoké a vlítl do toho po hlavě. Jenže na vysoké nejsem, žeano. Takže se to začalo přiklánět té horší odpovědi. Jenže! Hrát chci. A tak jsem včera vymyslel geniální odpověď. Kdy jindy, když ne teď?! Odpověď geniální, provedení horší. Vím jak to dopadne a popravdě, docela se na to těším.
