- i přes veškerou nemohoucnost, jsem se v úterý vyškrabal do druhýho patra Domu umění na toho Witkina. Na tak divnou výstavu, jsem byl v ještě divnějším rozpoložení. Vlastně jsem tam jenom šel. Byl jsem moc unavenej na to, těšit se na ni. Ale aji unavenej na to, abych si řek, že se mě tam nechce. A tak jsem si to jenom odchodil. Všechny nápisy jsem četl děsně dlouho, protože byly hrozně chytrý a pokud je Witkin fakt myslí vážně, tak je to vlastně šťastnej člověk. To bylo ale asi to jediný čemu jsem tam rozuměl. Ještě jsem zjistil, že Decadence Now! má fakt pěkný placky, ale to nebylo součástí výstavy, ty byli u pokladny, takže se to nepočítá. Stál jsem u těch fotek, koukal na ně a v tom horším případě jsem si nemyslel vůbec nic, v tom lepším případě jsem nějak tušil, že se mě někdo snaží něco říct, ale za nic na světě jsem za tu hodinu a půl nezjistil co to je. Po druhé tam ale nejdu, abych přišel na to co. Spíš jenom chvilku počkám a ono to přijde samo. Nemyslím na tu výstavu pořád, ale když si vzpomenu, tak se mě až moc živě vybaví. Ty věci jsou hodně živý. Děsivý, smutný, hnusný a ve své podstatě hrozně krásný. ... krásný? Ono to tam bylo napsaný, že nefotí do hnusný, ale že se v tom hnusným snaží nají to krásný. To je právě to, co jsem tam prostě nemohl najít. Na to je hodina a půl málo. Navíc tam bylo děsně moc lidí, nikdy jsem v Domě umění nezažil tolik lidí.
- děsil jsem se až to Ondra řekne. Ve středu to řekl. "tak amíci za chvilu dorazí" napsal. Za celej den mě nenapadl jediná cesta, jak se z celé té akce vykroutit. Blbost. Pokaždé, když si uvědomím, že u mě tři měsíce bydlel švéd, tak se stydím. Cestou z práce sem rezignoval na vymýšlení schovávacího plánu a začal se tam těšit. ... kecám. Bylo to cestou z domu, po tom co jsem si postěžoval Daniele, dal si panáka a s Freak Power šel na šalinu. Víc jak rok jsem neřekl větu anglicky. Ani jsem ji nenapsal. Takže mě to celý potěšilo. Musím vymyslet, proč jsme si z toho nakonec nic nedělal. Jestli to bylo jima, protože byli dost sympatičtí . Moc jiných možností mě nenapadá. Všimli ste si někdy, jak vtipně američani mluví? Pořád vyplazujou jazyk. Dost vtipný. Další dobrej důvod, proč jet do toho améru. Musím se Ondry zeptat co na ten večer říkali. Beztak řekne, že se jim líbil a že Brno je super, protože to je slušnost. Trapas. - ve čtvrtek jsem na frsb zjistil, že sem to o víkendu fakt přehnal. To že mě boleli nohy ještě včera v práci sem pochopil. Pravda ještě se mě to nikdy nestalo. Po půl hodině jsem překonal tu morální bariéru, kterou jsem si postavil ze středečních piv a čtyř hodin spánku. Jenže ani pak jsem se nemohl hýbat.
Nedosáhnu na zem, protože mám zkrácený věci na nohách a stejně mám namožený stehno. Natáhl jsem si tříslo a to i když jsem jenom chodil! Jak mě při jedné krásné Martinové nahrávce ruplo v krku, tráva už v neděli nebyla tak měkká, tak to nebylo v krku, ale v rameni a fakt tam něco ruplo. Modráky se krásně přizpůsobují ročnímu období a mění barvy jak o život. No a kolena jako třešničky na dortu. Jak sem při skákání na toho bejka měl tušit, že je to tak blbej nápad?
Prostě veselej týden. Jediné moje štěstí/smůla je to, že se tento týden v práci nic moc neděje. Takže si tu poslouchám nový věci a čtu si blogy. Konečně jsem našel nějaký zajímavý a kam zároveň někdo něco píše - to je důležitý! ... sakra já tak nerad chodím na spinálku!
