úterý 22. září 2009



Možná vkládám do téhle akce přehnaně velké naděje, ale těším se na ní jako malý děcko. Na co jinýho se teď taky mám těšit. Taky je zarážející, těšit se na pití alkoholu. Jenže ten čtvrtek se tak hezky naplánoval (sám se), že se něco prostě musí podělat. Kulec, Absinth, Kino ... to jsou jenom tři věci, ale prostě se to nemůže podařit.
Jenže těšit se na to můžu.

úterý 15. září 2009

+

Před dvouma rokama, někdy na podzim, jsem byl vehnán do spárů finanční poradkyně a založil si u ING investiční fond. Může být na toto lepší doba než před obrovskou finanční krizí? Vůbec nevím. Rozumím tomu asi tak jako chování morčat. Kdybych místo toho choval morčata, tak by se mě asi teď někdy narodilo morčatě. Po dvou letech se totiž změnilo pětadvacetiprocentní mínus na plus. Plus který sice pořád ještě začíná nulou, ale člověk se má radovat z maličkostí a dokud může ... stejně tak se raduji teď, protože jsem v práci našel nové album IAMX, které jsem asi někdy letos stáhl a zapomněl na něj. Stejně tak jsem se včera radoval, protože jsem jen tak koukal na HIMYM a zjistil, že jsem vůbec neviděl poslední díly ze čtvrté série. A to jeden díl nemám vůbec. Nebo jsem se ráno radoval z našpiněnosti všech skleniček, co mám doma. To ale bylo tím, že jsem byl ještě oburčákovanej.

Je to krize

To je nápad panečku. Pořád se kouká, komu vzít peníze, kde ušetřit a za co je zbytečný teď utrácet. A co takhle ještě o chlup zvýšit daň za alkohol a cigarety, omezit kouření na většině veřejných prostranstvích a je to. Kolik se ušetří, když za dva roky klesne počet infarktů o deset procent? Kolik se získá do kasy, když všichni tihle lidi budou vydělávat a odvádět daně? Pravda nejsou to peníze hned teď na ruku. Jenže za tři čtyři roky se taky budou hodit taky. To ale asi nebude náš případ. U nás kouří 16% děcek okolo 15ti, takže za pár let tu bude půlka lidí důchodového věku a druhá půlka bude ležet v nemocnici s ucpanou cévou a těch pár šťastlivců na ně bude vydělávat.
A nebo taky ne.
S přístupem Čechů ke sportu, pivu, vepřovým kolenům a cigaretám spíš jo.
Pokud se ovšem do té doby nepostřílíme.

pondělí 14. září 2009

pátek 11. září 2009



Milovat se, spát s někým, líbat se, usmívat se na sebe, držet se za ruce, svádět ženu nebo se jí nechat svést může být fatálním krokem. Tím nejnebezpečnějším vůbec. Posledním. Tam, kde je neúprosnost zákona, platí se za city a vášně, které se neudrží pravidel, víc než za cokoliv jiného - smrtí.
Roberto Saviano



Takhle natvrdo to zní hrozně a ještě hůř, že to někde funguje. Pravidla nějakého gangu, jdou ale dost mimo mě.
Když se to ale nevezme tak vážně, tak je to strašně krásný.

středa 9. září 2009

Days like these

Kromě toho názvu to pravděpodobně s písní od Harriese nemá nic společnýho. To je něco jako s těma veršama - Ona je to většinou blbost, ale když se to dá do veršů. Česky to zní nudně, ale když se to napíše anglicky.
Prostě den k pohledání.
Vstávačka v šest. Do půl páté jak debil se honit v práci, na to nejsem zvyklej, ale muselo to bejt. Pak dobíhat tři ze čtyř spojů ku kraváku (stihl sem to z modřic na kravák za 40minut, což by mohl bet rekord). Pak se dvě hodiny bezvýsledně honit za plackou. Ono se to totiž dneska nějak protáhlo. Bylo hezky. Asi na to byla nálada, ale ten výkon teda krizovej, ale to se dalo čekat. Pivko a cesta domů nestojí ani za zmínku, protože to sem prospal. Mno a doma to vyvrcholilo párkem a vyklizením bordelu z komory a odvlečení ho do sklepa. A dál? Pravděpodobně si teď vlezu do postele s knížkou a po pěti minutách u toho zase usnu. Ještě že nemám u TV křeslo, to bych už teď spal tam.

PS: Až uvidíte, že bude v Brně hrát James Harries, tak ne že mě to zamlčíte ;-)

pondělí 7. září 2009

Evangelická vs. Katolická svatba

Naštěstí tu nechcu rozebírat která je lepší, mě bližší, příjemnější, správnější nebo nějaké další "ší". To by totiž nebylo moc rozumné a vlastně by to ani nešlo. Spíš by teda byla blbost se do toho pouštět.
Ale stejně mě to bylo celou sobotu záhadou. Byl sem totiž na svatbě v blahošovi a bylo to děsný. Žádný kytky v klopách, ani na lavicích, dokonce ani první svatební polibek. Chyběly mě svatební koláčky. Nehrála žádna hudba k tanci, protože ani skautky, který tam končili nebyly ochotný tančit. Prostě zvláštní. Dobře není to tím, že by to byla evangelická svatba. Ani to není tím, že by to byla vlastně skautská svatba. Ale je zvlástní, že si to takhle někdo naplánuje. Ale jelikož šli novomanželé domu tři hodiny před náma, tak to asi tak nebrali. Jenže oni aji ti svatebčané byli divní, jako by to nechtěli oslavit. To že odejdou rodiče, prarodiče, tety, strýcové, prostě všichni kromě kamarádů a kamarádek, to bych pochopil. Ale to že ti co tam zůstanou jenom sedí, blbě se tlemí a mají blbý keci, to je na ranu ... ale o to mě vlastně nešlo. Jen mě zaskočilo, že evangelický svatby jsou, až na světlé vyjímky, tak smutný.