BB

Ještě jeden plakátek k dobru. Nebudu vám říkat, že bych šel, protože to moc dobře víte. Večer dojedu od Daniely a z nádraží hopem na Zbrojovku. Toť můj plán a docela se mi zamlouvá. Cestou koupit víno u zastávky. Sednout si na rantl, mrknout se na nějaký vystoupení a zatrsat. Program mě vůbec nic neříká, ale burning nemůže naplánovat nic špatnýho. Snad teda bude Zbrojovka stát, protože je tam v pátek Bassinfection. Škoda, že stejně nikdo nepůjde. Nebo snad jo? Za kilo se pobavit? No řekněte. Jak dlouho ste už nebyli na Zbrojovce. Vsadím se, že letos ještě vůbec. A to by ste si nechali ujít takovouhle akci? Co? Jo? Fléda je nuda! A předprodej je v Leporelu+. A to sem nevěděl, že je v Domě umění novej Design shop. Že je tam kavárna jo. A prý je tam aji restauračka! Koupil bych ty kosmonauty. Do sérky k Potkali se u Kolína :) ..... ok. Příští Společenská večeře bude v Leporelu+. Budu se těšit.

Humans since 1982

+ The Clock clock ... takhle pěkně kdyby utíkal čas. To by byla věc!

v somu

Od skolky o ni chci neco napsat, ale do ted me nenapadlo nic originalniho. Ani ted me nenapadlo nic originalniho. Jenom mam cas a uz se me nechce cist. kdyby byly volby do somu az v nedeli (mozna az ted. Az ted sem si to rekl), tak do toho uz nepujdu. Rika se, ze v nejlepsim se ma prestat. Nevim co by se na skolce muselo stat, aby byla lepsi, nez ta v Boskovicich. Mam blbou pamet a tak s klidnym svedomim muzu napsat, ze to byla ta nejlepsi skolka na ktere jsem byl. vezmu vyhradu, ze ve Svitavach byla nejlepsi kalba, nikolcicich nejvtipnejsu cesta z hospody a ve Vanovicich rozhodne nejpodivnejsi. Ale celkove? Celkove Boskovice vedou. ... to sem vlastne nic nenapsal, ale uz musim jit.

A taky sem odešel. Víte jak dlouho jsem nebyl v Městským? Vlastně zas tak dlouho to není. Předloni na Superstarovi. Dobře. Víte jak dlouho jsem nebyl na činohře v městským? Hrozně dlouho. Betlém. Ó Bože. Do Městskýho na Ježíška? To snad ani ne, ne? ... víte jaká je to pohodička po všech těch husách, hadi, janáčkách, redutách a kdo ví čem ještě, jít na tohle? Něco jako přijít z práce domů a sednou si k TV a jen tak koukat co tam je. Nepřemýšlet nad tím. nad ničím. Tím to možná dost shazuju. Ono to nebylo vůbec špatný. Super lidovky. Bylo to vtipný. Nebyly tam žádný trapný obscénní scény. Neříkám aby jste na to šly. Já od toho čekal jen to nejhorší a tak se mě to líbilo. Hlavně o Betlém zas až tak nejde.

podruhé

... a pravděpodobně naposled. Ne že bych nechtěl na ostatní, ale asi už na to nebude kdy. Obě bych ale hrozně rád vyděl znova. Je to zvláštní, ale Witkin se mě líbí čím dál víc. Dneska je v Domě umění komentovaná prohlídka s Otto Urbanem kurátorem výstavy. Jen si to asi nechám ujít a budu si na to pěkně v klidu myslet sám. Stejně tak bych rád šel do Rudolfina znova. To ale ne z důvodu, že bych na to tak myslel, ale protože se ta návštěva tam moc nepovedla. Vůbec by mě nenapadlo, že v pátek dopoledne tam bude tolik lidí. Možná jsem měl ale jenom smůlu. Nicméně bych zakázal chodit třídám na výstavy. Všude ukazující, hihňající se lidi, kterým je to celý tak trochu u zadku. Aspoň na to teda vypadali. Taky to bylo něco úplně jinýho než jsem čekal a nebyl jsem na to nachystatnej. Čekal jsem něco šílenýho jako v Brně, na co se stejně nedá moc připravit. Takže jsem byl ze Za hranicí krajnosti trochu zklamanej. Ono tam bylo hrozně moc geniálních a krásných věcí (fakt mám rád Arakiho, u toho bych dokázal stát hodinu), ale vadila mě ta trocha prvoplánovejch a nudně pornofilních věcí. Když je to něčím zajímavý, tak prosím, ale pokud je to čistej kýč, tak je to nuda. Bohužel mě tahle část vadila víc, něž se mě ta druhá líbila. Ale možná dobře, bych tam akorát chtěl strávit tři hodiny, což by nebyl moc problém, a na to sem neměl čas.

"A ti, kdo nenávidí mé dílo, nenávidí i mne"

- i přes veškerou nemohoucnost, jsem se v úterý vyškrabal do druhýho patra Domu umění na toho Witkina. Na tak divnou výstavu, jsem byl v ještě divnějším rozpoložení. Vlastně jsem tam jenom šel. Byl jsem moc unavenej na to, těšit se na ni. Ale aji unavenej na to, abych si řek, že se mě tam nechce. A tak jsem si to jenom odchodil. Všechny nápisy jsem četl děsně dlouho, protože byly hrozně chytrý a pokud je Witkin fakt myslí vážně, tak je to vlastně šťastnej člověk. To bylo ale asi to jediný čemu jsem tam rozuměl. Ještě jsem zjistil, že Decadence Now! má fakt pěkný placky, ale to nebylo součástí výstavy, ty byli u pokladny, takže se to nepočítá. Stál jsem u těch fotek, koukal na ně a v tom horším případě jsem si nemyslel vůbec nic, v tom lepším případě jsem nějak tušil, že se mě někdo snaží něco říct, ale za nic na světě jsem za tu hodinu a půl nezjistil co to je. Po druhé tam ale nejdu, abych přišel na to co. Spíš jenom chvilku počkám a ono to přijde samo. Nemyslím na tu výstavu pořád, ale když si vzpomenu, tak se mě až moc živě vybaví. Ty věci jsou hodně živý. Děsivý, smutný, hnusný a ve své podstatě hrozně krásný. ... krásný? Ono to tam bylo napsaný, že nefotí do hnusný, ale že se v tom hnusným snaží nají to krásný. To je právě to, co jsem tam prostě nemohl najít. Na to je hodina a půl málo. Navíc tam bylo děsně moc lidí, nikdy jsem v Domě umění nezažil tolik lidí.

- děsil jsem se až to Ondra řekne. Ve středu to řekl. "tak amíci za chvilu dorazí" napsal. Za celej den mě nenapadl jediná cesta, jak se z celé té akce vykroutit. Blbost. Pokaždé, když si uvědomím, že u mě tři měsíce bydlel švéd, tak se stydím. Cestou z práce sem rezignoval na vymýšlení schovávacího plánu a začal se tam těšit. ... kecám. Bylo to cestou z domu, po tom co jsem si postěžoval Daniele, dal si panáka a s Freak Power šel na šalinu. Víc jak rok jsem neřekl větu anglicky. Ani jsem ji nenapsal. Takže mě to celý potěšilo. Musím vymyslet, proč jsme si z toho nakonec nic nedělal. Jestli to bylo jima, protože byli dost sympatičtí . Moc jiných možností mě nenapadá. Všimli ste si někdy, jak vtipně američani mluví? Pořád vyplazujou jazyk. Dost vtipný. Další dobrej důvod, proč jet do toho améru. Musím se Ondry zeptat co na ten večer říkali. Beztak řekne, že se jim líbil a že Brno je super, protože to je slušnost. Trapas.

- ve čtvrtek jsem na frsb zjistil, že sem to o víkendu fakt přehnal. To že mě boleli nohy ještě včera v práci sem pochopil. Pravda ještě se mě to nikdy nestalo. Po půl hodině jsem překonal tu morální bariéru, kterou jsem si postavil ze středečních piv a čtyř hodin spánku. Jenže ani pak jsem se nemohl hýbat. Nedosáhnu na zem, protože mám zkrácený věci na nohách a stejně mám namožený stehno. Natáhl jsem si tříslo a to i když jsem jenom chodil! Jak mě při jedné krásné Martinové nahrávce ruplo v krku, tráva už v neděli nebyla tak měkká, tak to nebylo v krku, ale v rameni a fakt tam něco ruplo. Modráky se krásně přizpůsobují ročnímu období a mění barvy jak o život. No a kolena jako třešničky na dortu. Jak sem při skákání na toho bejka měl tušit, že je to tak blbej nápad?

Prostě veselej týden. Jediné moje štěstí/smůla je to, že se tento týden v práci nic moc neděje. Takže si tu poslouchám nový věci a čtu si blogy. Konečně jsem našel nějaký zajímavý a kam zároveň někdo něco píše - to je důležitý! ... sakra já tak nerad chodím na spinálku!

Death in Vegas

Do konce bienále už zbývá jenom 23. dní a už teď je víceméně jasný, že už tam nepůjdu. Málem sem tam šel ve středu, ale nějak se to v Podnebí zvrtlo, takže sem neměl důvod tam chodit. .... musím se přiznat, že sem těch výstav zatím moc nestihl. Hlavně teda když jsem začal přemýšlet na kterých. Tak první byl teda to Cosi tíživého, protože je nejmladší. Hned nato, nevím proč .....jo našel jsem to(!), Nobuyoshi Araki - Tokyo Flowers v galerii Langhans (asi proto, že to byla první taková podivná výstava. Navíc s Marianou:) jak jsme se tam ocitli?). Pak teda jedna z těch normálnějších Planeta Eden a pak si ještě vzpomínám na jednu, na kterou mě teda dotáhla Hanka a bylo tam vosí hnízdo, který vypadalo jako hlava a kus čehosi pod sklep, protože (to říkala Hanka, že to říkal ten co to tam vystavuje) to prý neuvěřitelně smrdí. ... co to je jako za výběr výstav?
Copak mě nemůžou bavit normální výstavy? Proč s tím ale začínám. Protože teď zrovna začíná Decadence Now!. Jenom z koukání na ty stránky jsem se cítil nesvůj. Krásně nesvůj. Jako co si budeme vykládat. Umění nerozumím a ty divný mě něčím přitahujou. Obrazy, sochy mě absolutně nic neříkají. Teda ne na vystavě. Na Maliňaku jak jsou ty žárovky teď, tak to jdu okolo a pokaždé mě to kvůli něčemu zvedne náladu. Zavírat takový věci do galerie je blbost. ... co mě ale na Decadence Now! zaskočilo? Ta rozsáhlost. Praha, Brno, Plzeň. Muzea, galerie, kina, hospody. Výstavy, filmy, divadla, koncerty, kanál na you tube. Je toho děsně moc. ... ... už mě to nebaví psát

Sonic Evocation

.... měl bych přestat psát něco po půlnoci. Celou neděli sem přemýšlel, co sem to sem psal za kecy. Naštěstí nic co by nešlo přehlídnout. Ale aspoň jsem u toho psaní dostal ten nápad tam jít. Na ten koncert. Vlastně z velké části kvůli tomu názvu. Sonic Evocation. Zajímavej název pro festival vážné hudby. A ten zbytek se nějak dělil mezi čirou pózu a to, že mě to zajímalo. Dobře, z těch třech částí byla ta "zajímalo" asi nejmenší. Vlastně jsou jenom dvě ty části. Zajímavej název se nepočítá. .... teď bych mohl třeba napsat, že lepší koncert jsem dlouho neslyšel. Nebo bych mohl napsat, že to byla nejhorší hodina a půl za poslední dobu. Usínal jsem a přitom nemohl odtrhnout očí, natož pak je zavřít. Dlouho jsem se v něčem tak neztrácel. Jednu chvíli bylo děsný se nemoci chytnou toho dum dum dumdum dum dum dumdum rytmu. Pak ale najednou to chvilku bylo děsně osvobozující, že tam žádnej nebyl. Po půl hodině jsem se nemohl dočkat přestávky a po pěti minutách přestávky, jsem se nemohl dočkat druhé části. Kdybych uměl psát, tak .... ale musím se spokojit s "Hroznej úlet" závěrem. Stejně se na to nesoustředím, protože sem proseděl celej den na židli. Tři hodiny sem pravda seděl v posteli. A ještě mě tak tři hodiny sezení čekají. To už nemá nic společnýho s ničím. Teď už tu jenom něco plácám. Houpu se k Our day will come a plácám. ..... jo. Mod.Civil má docela zajímavý sety na SoundCloud! Tak aspoň k něčemu ta sobota byla.

Ghost by Mod.Civil

1,5l bílých restů

Dostal jsem ve čtvrtek za úkol se o víkendu zbavit vína. Což mě přišlo jak dost jednoduchej úkol na Jimramov. v neděli, když jsem to víno vybaloval z batohu, tak jsem se docela podivil. Nebyla to jediná podivná věc, která se na Jimramově stala. Jen ani jednu nedokážu napsat. ... cesta zpátky byla snad nejlepší cesta autem, kterou jsem kdy podnikl. Takhle si představuju americký road tripy. Pravda, chvílema to už začalo připomínat trainspotting, ale zase do strachu a hnusu to mělo ještě daleko. Z ničeho nic jsem se ocitl sám v kukuřičným poli a viděl naše auto odjíždět. Z ničeho nic jsem se tam ocitl sám s kukuřicí v ruce, zírajíc na zelenou louku přede mnou, údolí s rybníkem a nebylo vůbec nic slyšet. Nic. Jenom ptáci, kravín a vítr a šel jsem sám po silnici někam dopředu. Šťastnej. Všechno důležitý u sebe a v sobě. ... Jedeme lesem. Fakt krásným lesem. Ono je totiž krásně. Svítí slunko a všechno je zelený. Šťovík Dupe na brzdu a skoro smykem během vteřiny "parkujeme" u silnice. Tom vypadl z auta a jdeme na houby. Vzduch je krásně studenej a jdeme hledat houby. Nikdy sem neviděl se někoho tak radovat z houby. skoro všechno hořčáci, ale krásní. ... nepamatuju se, že bych byl někdy na jimramově, aniž bych si na někoho myslel. Nebo proč by jinak byl ten víkend tak volnej? jak to že sme chodili spat tak pozdě? Dyť vždycky se už nemůžu dočkat konce kapel, pokud se ho vůbec dožiju. Pravda aji letos sem se šel podívat na náměstí, co tam mají nového, ale pak sem nešel spat. Letos na to byli jiní. ... ale jedno se nikdy nezmění. Umění si s někým hodinu povídat, aniž bych z toho rozhovoru ráno měl víc než dobrej pocit. Dobrej pocit je fajn, ale pamatovat si téma rozhovoru se taky občas hodí. Takže za to mě nekamenujte. Ale letos je toho mrtě co si stojí za to pamatovat z jimramova. Koupání ve tři v noci. VV. To houbaření a kukuřici a pak oběd v Předkláštěří. Pokec s Majdou. Koupáni v dešti "ráno". Drbání s Danielou a vlastně celej sobotní večer. Neděle na kopci. CaK Vokal jako nejvtipnější kapela fesťáku. .... vlastně mě ani moc nevadí, že tam ty kapely nebyly nic moc. Helemese sem si užil a ostatní mě aspoň nevadí, že jsem nestihl, neslyšel nebo neužil. Dokonce aji ty topinky byli letos vypečenější než kdy jindy. .... Fakt se mě tam v pátek nechtělo, ale .... doufám, že mě ten debilní úsměv vydrží ještě hodně dlouho. Vlastně je blbost nejezdit na jimramov. Aji kdybych tam jel sám, tak tam pořád bude někdo známej.

Help me get away from myself

Úžasně depresivní song. Už si stahuju celý album. Snad těm ostatním textům už nebudu rozumět, jinak bych se asi bál to poslouchat. Schválně si to ale poslechněte a zkuste se jí vtáhnout. Včera jsem seděl sám v místnosti obehnané těžkým černým hadrem až ke stropu a tohle mě pustili. Zaplatil jsem si včera výplach mozku. Spočívalo to v tom, že jsem nejdřív hodinu a půl koukal na zvířata, přístroje, kostry, postavy, všemožný věci. Fór byl v tom, že je všechny někdo naházel do mixéru a pak teprve ukázal. Byl jsem na Cosi tísnivého a hodinu a půl koukal na surrealistický plakáty, knížky a co já vím co ještě. Jenom ta půlhodina by mě asi stačila, abych zjistil, že tomu fakt nerozumím. Jenže zase ten pocit pak za to zase stál. Cosi tísnivého je víc jak výstižnej název. Přesně takové to bylo. Až na půdu. Ten klip na konec, to už byla jen taková třešnička. červivá. shnilá. Hnusná třešnička. Utekl jsem. Začínal pak ještě nějakej film, ale už to nešlo. Jediný moje štěstí bylo BigMag pokračování, kde jsem se usadil do kožené sedačky a četl si rozhovor s Modeselektor před Electronic beats festivalem v Praze. A přišel na úplně jiný myšlenky. Veselejší. Blbý, že sem toho víc přečíst nestihl. Ale moc mě to nevadilo. Vlastně by mě úplně stačil jen pohled na paní, co to tam "hlídala", pustila si úletový techno z PC a v klidu si houpala nohou do rytmu.

rest

Ve chvíli, kdy se začal blížit konec roku a tím i moře volnýho času, jsem si řekl, že to je přece super. Že budu doma koukat na filmy, čist si a něco se učit a mimo chodit po výstavách. To poslední jsem nesplnil ani v nejmenším. Mezi ty film, čtení, "učení" a pivo se to nějak nevešlo.

Ve chvíli, kdy se začalo blížit třetí výročí, jsem se dověděl, že opět budu mít moře volnýho času. Tentokrát se už mezi to pivo nedostalo ani to "učení". Až do včera. To jsem totiž měl moře volnýho času a rozhodně sem ho nechtěl strávit v hospodě u respektu. Stálo mě to sice hodinu přemáhání, protože jsem se celej den jebal s debilní excelovskou tabulkou a natolik mě to vyšťavilo, že jsem neměl sebemenší chuť se hýbat. Dal jsem si na čas a hodinu po konci pracovní doby jsem šel do Domu umění na Planetu Eden. Docela překvapení, že tam bylo poměrně plno. Na té ploše to není poznat, ale rozhodně jsem tam nebyl sám. Z předpokládané půlhodiny (to mě děsilo, protože jsem potřeboval zabít tři hodiny) se vyklubala hodina a půl. V životě jsem tak dlouho v galerii nebyl. V životě jsem nebyl v galerii sám. Na téhle výstavě se to dalo, byla to sranda. Sedět uprostřed obrovské místnosti na zemi a koukat na film promítanej na plátno velikosti špalíčku. Zamotá se vám hlava, když k vám přichází třímetrovej týpek tmavou chodbou a nad hlavou vám prolítá vesmírná loď. Impozantní zážitek. Myslíte, že je tam zákaz focení?

Film mého srdce

... to by mě vlastně mohl někdo zažalovat, že používám jeho nápad, co? (Kniha mého srdce)
Třeba se to tak daleko nedostane.

Napadlo mě to dneska v noci, když se mě o tom zdálo. Nechat vybírat filmy, na které se člověk podívá vždycky rád. Každý rok. Při určité příležitosti. Ale vždycky s chutí a vždycky splní žádaný účel. A po nějaké době, až jich tam bude dost, tak by se s nima něco udělalo. Třeba by se roztřídili po žánrech a pak by se hlasovalo o nejoblíbenějším. A pak by se udělalo velké promítání. Nebo víc jich.

Takže. Hlasujte ;-) A ano, můžete jich tam napsat kolik chcete. A ano, musíte to šířit dál. Abychom měli z čeho vybírat.

Tak si to pamatuje IP adresu PC, takže pište víc filmů naráz a uděláme víc kol :)

Vědět to nějakej brňák, tak mě cásne po hlavě hokejkou.

Zrovna jsem se totiž dočetl, že Brno žije hokejem. V Rondu je pořád narváno. Lístky se vyprodávají během chvilky. Všichni nosí modré šály. Všichni žijí Kometou Brno. Jak to, že já ne? Jak to že skauti nechodí na hokej? Oni teda možná chodí, ale to asi nevím. Že by šla Sebranka někdy kolektivně fandit? Třeba by to byl zajímavý zážitek. Protože ta atmosféra je prý úžasná! Škoda, že mě je Kometa a hokej úplně u prdele. A taky si nedokážu představit, že bych tam šel a fandil. To by bylo jako chodit na kurzy háčkování ... mno to je hrozný přirovnání. Co jsem to za brňáka? Bych měl být pyšnej a jezdit po stadionech a mít doma dres a modrou šálu a hádat se s fanouškama protivníků a pít pivo z kelímku minimálně dvakrát do měsice a umět bruslit a mít hokejku s podpisem a puk z finálového zápasu a kdo ví co ještě. Nebudeme to nikomu říkat, že mě je to všechno jedno. OK?

Vzhůru Brno

kotelník: Vzhůru Brno,kotel: Vzhůru Brno,kotelník: Brno Kometa,kotel: Brno Kometakotelník: pojdme hoši vyhrajeme dneska,kotel: pojdme hoši vyhrajeme dneska,kotelník:Vzhůru Brno,kotel: Vzhůru Brno,kotelník:Brno Kometa,kotel: Brno Kometa,kotelník: pojdme hoši stadion vám tleskákotel: pojdme hoši stadion vám tleská
celej stadion tleská

Princezna von Mlejn
Znám jedenu slávnou Kometu brněnskou,a ta špicovej manšaft má,dneska ta, kometa,soupeře zas rozmetá,a tři body si doma ponechá,dneska ta, kometa,soupeře zas rozmetá,a tři body si doma ponechá.


No není to krása? Uplně se tam vidím. Pivo v ruce. Buben na krku. Bílomodré proužky na tváři ... božebože

Entropa

Jen jsem sem chtěl hodit úryvek z článku o Entropě a problému s ní. Takže tady je:

"Trapasy, které vymodelované stereotypy přinášejí, stejně jako reptání, že místy jde o až příliš jednoduché čtení, drtivě přebíjí uvolněná naděje, že v drhnoucím evropském stroji je něco zásadně zdravého. Jen pár generací od války můžeme sledovat, jak se nekorektní – a jistě i urážlivé – dílo věší na společný dům a čeští diplomaté vysvětlují, že umělcova svoboda je navzdory potížím nedotknutelná."

Nejen z tohoto, ale i z jiných článků mě vyplývá, že
- pokud by se jen uvažovalo o demontování Entropy ze dvora Rady EU, bude to špatně.
- pokud se za Černého dílo, i když s výhradami, nepostaví naši politici a veřejnost, bude to špatně.
- pokud by se Entropa ve finále nebrala jako pěkné, uklidňující i když provokativní dílo, bude to škoda.

Jediný kompletní obrázky, co jsem našel, jsou tady