Je tu ticho, co?

.... ale teď o víkendu si odbudu víkendovku se skautama a pak už bude veškerý plánování za mnou a času přibude. Lépe řečeno už bude jenom to hezký plánování. Přeci jenom vymýšlet jak zamrazit hromadu ledu a ke které zemi se to hodí je něco jinýho jako přemýšlet jak se dostat do Monaka a ve kterým hotelu tam přespat, aby to bylo kousek ke kasínům v Monte-carlu a přitom to bylo na dohled od moře. .... takže se zatím mrkněte na fotky z prvomájovýho výletu, ivančeny a Electronic Beats festivalu ať je tu nenudíme. .... dneska mě táta vyzvedne 15kilo pohankovejch slupek. To bude POLŠTÁŘ!!!

jo a mimochodem. EBF byl výbornej! Grimes byla výborná. Woodkit byl výbornej. A Skinner už byl náročnej, ale to sem si naštěstí uvědomil až hodinu po tom, co sem tam křepčil. Chodit sám na koncerty má svoje kouzlo. Kouzlo děsně uvolňující, protože nemusím na nikoho brát ohled. Kouzlo Křehký a pomíjivý. Tu náladu, co si člověk pečlivě staví, je hrozně jednoduchý rozbořit během jediné myšlenky na to, že sem unavenej. ..... Šel sem na bar s tím, že jdu koupit víno pro mě a ještě někoho. Na každej koncert sem stál někde jinde a koukal po lidech. A teda bylo na co koukat. Hipster festival. ...... už musím jít na oběd.

A nemyslete si. Byla to děsnej nářez po čtyřech vínech :) A i teď zpětně bez nich pořád je!

Lamy

No v prvé řadě si zaskočte na protišedi.cz a v sekci audio je hromada dubu, ale aji jiné super hudby. Je tam Náměstí míru od Bonuse a super rmx DJ Shadow. A to jenom na první stránce ;-)

A až vám bude něco pěknýho hrát, tak ..... 

... ne ale fakt. Pusťte si Náměstí míru, protože Bonus je .... však uvidíte.

Tiška do toho dneska kopla a já si včera odpověděl. 

Loni byl hradec zkouška. Bylo to nervózní, složitý a vzrušující. Zajímalo by mě, jak zjistit, jak dlouho chodíme na kravák. Jediný co mě napadá, že je to letos víc jak deset let, protože když bylo 11. září, tak jsem šel na kravák na frsb. Po deseti letech, kdy sme se honili na kraváku přišlo mě to děsně úžasný, jsem přišel na hřiště a připadal si jako v sedmým nebi. Jako objevení Novýho světa, kde lidé lítají, cestují časem a dávno žijí ve věčném míru. A vy tam přijedete na kole a v ruce držíte špičatej klasek. 

O rok později si přečtu po Mezi blokách, že: 

"Po této přípravě došlo na vyřazovací boje, kterými se až na vrchol prokousaly Lamy, kteréžto nedávné vítězství Scout frisbee cupu evidentně namlsalo. Snad již brzy opustí amatérský rybníček a pokusí se stanout v řece velkého ultimate."

a mě se zmocní panika. Z toho totiž koukají závazky, málo času a ztráta radosti. A taky jo. 

O měsíc později sedíme v hospodě a jsme zničení, sem totálně zničenej. Nebaví mě být dneska zničenej. Ta radost tomu chybí. Aji tomu rumu. Sedíme v hospodě a přemýšlí kde se stala chyba a co je špatně. Je to tady. Víš to nepůjde. Ne takhle. Ne samo. 

Spirit of game. Jak vnést do týmu tohodle ducha aniž by to nevypadalo strojeně, trapně a nechutně? 

Mrzí mě ten poslední zápas. Nebavil mě. Byli jsme unavení a neměli sme na to. Víte proč? Týmový duch.  Bez týmového ducha není semknutý tým. Bez toho není lehká a precizní hra. Bez toho není klid na hru a bez toho není Spirit. 

To sem někde jinde než sem chtěl být. Mířil jsem do míst k tomu Tiščinu kopanci o který jsme se v té hospodě otřeli a který mě leží už Mezi bloků v hlavě. Co teď. Výmluvy, ty přijdou jako první. Vymlouvám se na to, že bych děsně rád byl teď na vysoké a vlítl do toho po hlavě. Jenže na vysoké nejsem, žeano. Takže se to začalo přiklánět té horší odpovědi. Jenže! Hrát chci. A tak jsem včera vymyslel geniální odpověď. Kdy jindy, když ne teď?! Odpověď geniální, provedení horší. Vím jak to dopadne a popravdě, docela se na to těším.  

Vstávat dobrovolně brzo nejde

Potřebuju si akutně donést do práce sluchátka. Pracovat potichu je děsná nuda a navíc mě to vůbec nejde. Potřeboval bych si dát kafe a sluchátka na uši a pak začít pracovat. Takhle si dám kafe a nic. Trvá děsně dlouho než začnu něco pořádně dělat. Nedej bože aby vedle mě někdo telefonoval! Co já budu dělat až se přestěhujeme a vedle mě bude telefonovat třicet lidí to fakt teda nevím.

Už zase se mě nechce končit v SOMu. Je to špatný. Naštěstí už mě nic jinýho nezbývá a za ty tři školky mě to ještě třikrát přejde. Veselí ale bylo krásný. Snad nejvíc pohodová školka. Vlastně sem neměl nic pořádně na starost a jen si to v klídku korigoval. Už dlouho sem na školce v pátek neměl tolik času a možnost si jen sedět. Ještě dýl je to, co se mě sobotní dopoledne tak líbilo. Psát, že Jazoo byli geniální je zbytečný, protože to bylo v plánu a splnili přesně to očekávání, který jsem měl. Jen teda ruce bych usekal tomu, kdo vytáhl tu první židli a tím spustil lavinu, která skončila "přímým výslechem" kapely přímo na jevišti. Škoda. Mohlo se krásně kroutit a místo toho děcka seděli a blbě koukali. Zvláštní, že ani nohou si nedupali a na druhou půlku už tam snad ani nebyli všichni. Jsou to ignoranti :) ... ale ...... a teď mě facebook přerušil niť.

Tak tentokrát už by ta Zbrojovka snad mohla vyjít, což? Je to v týdnu. Je to večer, ale ne moc. Je tam cimbálka. Je tam víno i jídlo. Je tam něco co se nezná. Vážnost v takovém prostředí. Neříkejte, že nemůžete, že se učíte, že já nevím co.

Dát si Simonu do přátel byl dobrej tah :)

Ale tentokrát už bych tam měl jít! To už přece není normální si nechávat utéct takový věci. Takže v pondělí? Chtělo by to ale někoho k ruce. Víkend bude narozeninovej a after svatební a v pondělí musím být už o půl deváté v práci. Což je vítaná změna.

Jo a podívejte se na Beruščiny a Bářiny fotky ze svatby a Benovi ze školky.

víkend po italsku

nechce se mě, takže jen ve stručnosti. Mrknout na fotky z italských Dolomitů, kde jsme teď o víkendu byli s klukama na ferratech, můžete buď tady nebo možná aji běží tady vpravo.