Asi poprvé v životě mám práci. Práci která přesahuje rámec pracovní doby. Nechodím do práce. Sem v ní. Nelíbí se mě to. Je tu okolo. Nechce se mě zvykat si na ni. Líbí se mi. Chybí mě Danielka. Baví mě to tady. Dneska poprvé.
Třetí týden jsem na Slovensku a poprvé se mě dneska povedlo přijít domů před devátou. Teda domů. Za rohem spíme na hotelu. .... je asi děsně jednoduchý, stát se workoholikem. Stačí mít hodně práce. Mít ji rád. Nenáročné koníčky. .... Ne. Žádný koníčky. Stačí ty dvě první dvě věci. Přijde mě děsivý jak málo stač, aby se člověk mohl označit za workoholika. V této chvíli tu hranici tvoří jedna holka. Hrozně málo od víkendů v práci a čtení pracovních mejlů v šest ráno, u oběda a o půl noci. ..... v pondeli sme po obědě skočili na recepci, že se ohlásíme, že opravu přijdeme. Zabředli sme do rozhovoru, že nahoře není net. Bohužel je jenom v prvním patře a "tam máme do čtvrtka volné jenom deluxe izby". No a ty vypadají jak? Ty 4e už firmu nezabijou. Nezabijou a potěší. Dneska konečně si říkám, že si to zasloužím. ..... nebo tak něco.
Na začátku května jsem zjistil, že nemám čas. Ani nevím kdy naposledy jsem s něco nového stáhl. Ani nevím kdy naposledy jsem něco sem napsal. Doma mě bohužel uklidila Dodo, za což se jí VELICE omlouvám!!! Nebo to byl Ondra!!! Budeme muset jít na pivko. Kdo ví jak dlouho už se suší to prádlo na sušáku. Ale to jsou docela velké věci všechno. Je vtipný, že nestíhám psát si do pda věci, který se plánují. Aspoň že tu školku tak nějak stíhám. Po měsíci, jsem viděl zůstatek na účtě a nejsem v mínuse. Máme lístky na Jesus chist superstar do Karlína. Střihavka, Basiková a tak. Husto kruto přísný (to musí být, jinak se neznám!!!). Všechny další aktivity na Slovensku jsou odložený, takže to bude chtít další lístky na Tatáče. Na první poslech jsem si nebyl jistej, ale teď jsem projel &infin a vím, že to album chcu slyšet naživo. .....
....taky bych ještě mohl přeskočit k řízení auta. To je taký téma na který myslím pokaždé když jedu na služebku. Nebo ze služebky. Nebo kamkoliv. Nebál jsem se toho. Protože se nic nestalo. Mě se nic nestalo. Prostě sme se jenom srazili. Stejně jako si musím zvykat na .... měl jsem přirovnání ke jménům, protože na ty se mě taky blbě zvyká. To je ale aspoň z velké části příjemná záležitost. .... nebaví mě fakt, že pořád čekám, až se to stane znova. Jen z toho důvodu, že se to opravdu může stát kdykoliv. A cokoliv. V autobuse přemýšlet jak si sednout.V jednom kuse sledovat projíždějící auta. Musím vám říct, že je hnus nemoct usnout v autě, protože se v šoku vzbudíte, že se kurva něco děje! Když se to stane potřetí, tak už radši zůstanu vzhůru i když pekelně unavenej. Všechno chce trapně čas. Docela často sem ale přemýšlel, jak to, že zrovna v naší rodině, se nikdy nic takovýho nestalo. ..... teď po těch pivkách jsem rád, že to stalo mě a s takovýmto koncem. Pravděpodobně o to dřív se ze mě stane trapnej páprda, kterej se bude pásat všude a vždycky a konec. Aspoň teda do prvního pivka :) .... ale když budu mít nějaké blbé řeči, tak mě to odpusťte, ale nebudu si moct pomoct.
co tu máme dál?
Sem pustil jsem si Jamese a zjistil jsem, že jsem vlastně šťastnej, protože co vím já, tak jsou všichni šťastní! A to mě vlastně stačí. Je fajn mít tu možnost to vědět.
