Šťastné a veselé Vánoce

Chtěl bych Vám všem, co sem chodíte, popřát poklidné prožití Vánočních svátků, bez zbytečných stresů a rozporů v rodinném, partnerském nebo přátelském životě. Určitě se ještě uvidíme, ale kdyby ne, tak taky úspěšné vkročení do nového roku a aby byl minimálně tak krásnej jako ten uplynulej.

Vánoční nálada made by Starobrno

Kdyby mě to někdo řekl, tak tomu nebudu věřit. "Dej si pivo a budeš mít Vánoční náladu". Taková blbost. Jak by se to tak asi mohlo stát. Pokud nepočítám účinky alkoholu, který je ale i v nevánočním pivě. V alkoholu to stejně není, protože podle pokusů provedených na mě se Vánoční nálada dostavuje přibližně po 10 hodinách od konzumace. Dávkování je samozřejmě velice obtížné odhadnout, ale doporučená denní dávka je kolem tří kusů. Toto je ovšem ideální dávkování. Při požití jedné dávky se Vánoční nálada sice dostaví rychleji, ale vzhledem k účinkům alkoholu a nastupující únavě, ji jedinec prožívá během spánku. Na druhou stranu při konzumaci vyšší nežli tři kusy se Vánoční nálada dostavuje až po cca po 15 hodinách. Vánoční náladu je v tomto případě ale nutno nastartovat jedním kusem Vánočního piva, poté se dostavuje Vánoční nálada v zesílené formě. Tato forma dávkování se ovšem nedoporučuje, kvůli možným vedlejším účinkům.

Dobře už toho nechám. Dneska jsem tu naposledy v tomto roce, včera jsme byli na kulecu a pak s martinem na pivě a kecali tak nějak o všem možným. Už dlouho se to takhle nějak nestalo. Snad toho bude přes Vánoce víc a nebudou dělat děcka voli a nebudou se doma učit nebo uklízet nebo tak. Přeci jenom, když s nima nejedu na Silvestra, tak by byla škoda to přes Vánoce takhle prospat. Však se dneska uvidí po besídce jestli bude nějaká sranda.

Landa

Nelekejte se, že jsem minulej týden poslouchal nejvíc Landu, jak říká tabulka vedle. To sem prostě jenom přeposlouchal celýho Krysaře. To je pak hned:) Nic jinýho od Landa snad ani nemám a ani mě to moc nemrzí. Zato sem rád, že mám Krysaře. Muzikály rád moc nemám nebo je nemám oposlouchyný, protože by se mě asi aji jinak líbily The Hair a tak. Jenže jsem se pěkně zastavil u Krysaře a Jesus Christ Superstar. Žádnej jinej muzikál snad ani neposlouchám. Třeba se k nějakýmu ještě dostanu. Mam tu ty Vlasy, takže je to otázka času.

Poplatky podle ČSSD

iDnes: "Ošetření v krajských nemocnicích se pacientům od ledna vyplatí hned dvakrát. Kromě toho, že jim tamní lékaři ani lékárna nebudou účtovat poplatky, ti "nejpilnější" mohou nějaké peníze vydělat. Přestože bude poplatky hradit kraj, započítají se do pětitisícového ochranného limitu. Částku, o kterou pacient limit překročí, by měl dostat od pojišťovny zpět"

Vážná hudba

Mám zrovna přesně pět minut, než nám v prostoru recepce začne meeting ohledně nového poštovního klienta. A během té chvilky bych chtěl říct, že kdyby jste někde měli nějakou vážnou hudbu, která se vám fakt líbí a chtěli mě ji půjčit, tak bych si ji docela aji vypůjil. Nechci milión CD s kilometry hudby, ale třeba jedno oblíbené CD.
Poslední dobou mě totiž v práci nebaví jinak mnou velice oblíbené styly. Protože ji nevydržím poslouchat asi moc dlouho a pak se mě hrozně nechce pracovat "potichu". Na druhou stranu zase nemůžu pracovat a poslouchat jazz. Takže tu mám pro začátek od Lukáše Vivaldiho a Tchajvanského.
Tak mě kdyžtak něco někdy vezměte.

Hm..

Uvažujte o tom, že půjdete 15.12. na Starou pekárnu na Hm.. Sice je už vůbec neposlouchám, ale koncert byl zatím pokaždé krásně oddychovej a klidnej a nevidím jediný důvod, proč by tomu teď mělo být jinak. Takže je jen otázka, kdo tam půjde se mnou. Jakože za 80,+ se dá strávit docela pěkný pondělní večer.

Sebranka

nevím jestli sem to tu už někdy říkal, ale stejně by to bylo jedno, protože to víte. Jenže nevíte, že tam nechodím. Ne, to vlastně asi víte taky. Možná nevíte, že sem tam letos snad ani jednou nebyl. Když teda počítám jenom schůzky. Jenže to zase nejsem jedinej, protože na ty nechodí víc lidí. Stejně jako nejsem jedinej, kdo se před chvilou dověděl, že dneska byla schůzka. Smutné. Jenže kdo by chodil na anglickou schůzku. Ztrapňovat se můžu zítra v angličtině nebo v práci pořád, tak co. A navíc, proč bych se bavil anglicky s někým, s kým si nemám co říct a nebavím se s ním ani česky.

Respekt

Už je tomu třeba půlroku, co jsem si na zkoušku předplatil elektronickou mutaci Respektu. Na zkoušku. Jestli ji budu číst. Nečetl jsem ji. A tak jsme si to předplatné neprodlužoval.
Bude to už nějaký pátek, co jsem si poprvé řekl, že se Reflex hrozně změnil a že už to není to co bývalo. Svedl jsem to na články na reflex.cz. Tak jsem je přestal číst a předplatný si prodloužil.
Není to tak dlouho, co jsem opět dočetl reflex v pondělí a teď nemám co číst cestou do práce. Dřív jsem musel jít do trafiky a koupit si na čtení něco jiného. Povětšinou Respekt. Jak jinak.
Doufám, že dneska to bylo naposledy na delší dobu. Dneska jsem si totiž předplatil aj Respekt. Je sice docela dobře možný, že to nebudu stíhat číst, ale třeba se kvůli tomu naučím číst něco aj doma. Sedmu si ke stolu a budu si číst. To je věc kterou jsme nedělal snad od té doby, co nejsem nezaměstnaný. To jsem ale snídal dvě hodiny, takže se to nepočítá. I když ty snídaně se mě hafo líbily.

Prezident

Možná by se to nemělo říkat takhle na rovinu, ale nemám rád našeho pana prezidenta. To že ho nemám v lásce vím už docela dlouho, ale od včerejška si tím jsem jist.
Jeho politické, ekologické a EU výlevy mu sice odpustit nemůžu, ale můžu je protentokrát pominout. Nedokážu ale pochopit, jak si může prezident republiky dovolit sedět doma na prdeli 17. listopadu. Možná toho od naší hlavy státu chci moc, když čekám, že se vydá tenhle den někam uctít památku studentů. Jenže právě tohle bych od prezidenta čekal. Čekal bych to od všech politiků, kteří vedou Českou republiku. Ti tam ale taky byli. Proč tam teda nemůže přijít aji prezident? Jo už vím, říkali to včera ve zprávách dopoledne. Říkali, že to "Neplánuje".
Nebo že by tam přeci jenom byl? Na Národní, s kytkou, řekl pár slov a odešel? Ne, počky, to byl vlastně Havel. Jen si teď nejsem jistej, kdože je to náš prezident. Nikdy sem si na tu výměnu pořádně nezvykl a vůbec mě nevadí, že Havla beru ještě pořád víc za prezidenta, než Klause.

Abych moc neprotahoval úvod, tak openSUSE je linuxová distribuce. Samozřejmě je to jedna z mnoha distribucí. Nemám páru jaký jsou mezi nimi rozdíly, ale asi nějaký budou. Já tomu totiž vůbec nerozumím a nemám páru, jak se s tím pracuje, co to je, jak to funguje, co s tím budu dělat.
Takže je největší otázka proč. O tom to je. Proč! Složitá otázka. Jednoduchá odpověď. Proč ne. (nuuuuuuudaaaaaa)
Prostě jsem si kupoval nový PC a potřeboval jsem k tomu aj OS. Ve finále jsem samozřejmě vyhodil ty dva tisíce za Visty, který mě ne úplně vyhovují, ale co dělat ve chvíli, kdy chci originální Windows? Takže mě někdo dovedl na myšlenku Linuxu. Jenže jsem si stejně chtěl koupit Okna, protože jsem na ně prostě zvyklej a ještě pořád mě je Linux nahradit nedokáže. Nehledě na to, že jsem chtěl fungující PC hned a ne za rok.
A tak mám teď na počítači oboje. Visty používám a do linuxu se snažím proniknout. Třeba až budu za deset let opět kupovat novej počítač, tak už nový Windows kupovat nebudu a budu mít Linux, pěkně zadarmiko a budu spokojenej. Nebo taky ne. Jenže proč to nezkusit. Zatím to co jsem viděl, není tak špatný. Ale bude to na dlouho ještě.

O Vánocích

Zdá se mě to nějaké zváštní se na záčátku listopadu těšit na Vánoce. Nemůžu si ale pomoct.
Začalo to asi tak předevčírem. Nenápadně. Jen mě to tak napadlo, že se asi těším. Bez udání důvodu sem tomu nevěnoval pozornost. Kdybych věděl jak to dopadne, tak si to zatrhnu a nebudu se muset nad tím teď zamýšlet. Jenže jsem si to tenkrát nezatrhl a tak tu sedím v práci a nemůžu se soustředit na práci, protože se těčím na Vánoce. Na kapra, koledy, Púlnoční, kecání mezi haldou vanočních papírů a haldou darů, romantiku při svíčkách, bramborovej salát, srdce rvoucí cestu městem ruku v ruce a chřoupat přitom sníh nohama. Jenže to neni normální, protože je začátek listopadu. Nikdo se v listopadu netěší na Vánoce. Určitě ne jak malý děcko. Určitě ne jako já. Beznadějně.
Proč bych se ale neměl těšit na Vánoce?! Vždyť je to krásné. Vánoce jsou krásné. Nehledě na to, že až se přiblíží, tak mě to těšení přejde. Koukat na vystresovaná zvířátka ve Vaňkovce, nemohoucí prchnout před davy. Snažit se nevidět vyděšené tváře lidí, na ulicích se propletájících do jednoho chumlu a plazících se ke skvostným nabídkám. Utíkat před zrcadlem, abych nemusel koukat na toho vola, co ještě nevymyslel všechny dárky.
To je všechno ale ještě dostatečně daleko, takže se krásně těším na Vánoce.

Janáčkovo divadlo v Brně

Kdybych vypustil z hlavy to moře důležitějších důvodů a ještě odložil ty méně důležité, ale o to krásnější věci, a zadumal nad otázkou Proč chodím tak rád s Bětkou(?), tak by jednou z odpovědí bylo Janáčkovo divadlo.
Do minulého roku jsem byl v Janáčkově divadle tak jednou. Bylo to kdysi dávno a nepamatuji se na to. Jednak proto, že to je hrozně dávno, pak že jsem tam byl na Labutím jezeře a hlavně jsem to údajně prospal. Nikdy jsem k opeře neměl buď žádný nebo záporný vztah. To se ovšem změnilo s možností jít se tam mrknou zadarmo s Bětkou. Vidina koukání na operu zpoza reflektorů, hledání volného místa mezi platícími a hlavně možnosti kdykoliv odejít aniž by mě mrzely peníze, mě víc jak lákala. A láká mě doteď. Hlavně tam chodím rád.
Třeba dneska jsme tam byli na generálce Příběhů Lišky Bystroušky. Krásná, strašidelná "pohádka". Super. Koukat na to, vidět režiséra, poslouchat cellistu, jak se baví o hře s broukem a pozorovat smutně koukající budoucí žábu, je krásný.
Rozhodně té hudbě ale nerozumím. Dokonce si ani nemyslím, že by se mě opera líbila. Možná dokonce aji naopak, ale je to hrozně zajímavý. Minimálně je to příjemná hudební změna. A jsem za ni nesmírně vděčen.

Jak je možné, že mě o ní nikdo neřekl! To je mi teda ale velice velice. Mno ale co už. Konec dobrý všechno dobré. Zajimavý pocit být podepsanej pod stejnou peticí jako tolik známých lidí. Jan Ruml, Miroslav Zikmund, David Koller, Václav Marhoul ... a to je jenom první strana. Třeba až tam bude za dvacet let podepsaná půlka republiky, tak si toho někdo aji všimne a něco se s tím udělá. Anebo všechny podle adresy najdou a pozaviraj.

Jaromír Štětina - Zrušit KSČM? 76 důvodů

Deset dvacet ČR

Člověk odjede na chvilku mimo veškerá média a když se vrátí, tak se nestačí divit. Ono se to říkalou už dlouho. Byly tu průzkumy veřejného mínění. Byly tu rozhovory s důležítými lidmi i s těmi co mají přehled. Stejně jsem ale pořád v hlouby duše doufal, že to přece musí dopadnout jinak. Jenže ono ne. Pěkně jsme se tu zapikali. Jen co je pravda. Teď budou plné noviny a TV Paroubka a Ratha. Komunistů s přiblbým úsmevem na rtech. A ti co "prohráli" budou svádět vinu na druhé, protože oni za to přece nemůžou. Ona je to tak trochu pravda. Můžeme si za to sami. Kdo jiný může za 40procentní volební účast. Kdo může za to, že komunisti jsou 20 let po revoluci třetí nejvolenější strana v zemi?Na druhou stranu je možná dobře, že to Paroubek vyhrál. Třeba to tu pak opravdu bude lepší. Vyzkoušet se má všechno a jiná alternativa není. Nikdo po mě ale nemůže chtít, abych mu věřil nebo ho dokonce volil ... prostě nedokážu věřit tomu, že to tu může být lepší, když budou socani u moci. Můžu se snažit uvěřit tomu, že se aspoň zase ODS a ostatní strany vzpamatujou a pokusí se nad sebou zamyslet. Stejně tak všichni ostatní lidi v České republice.
Mno každopádně to tu teď bude docela veselý. Otázka jestli to bude aji k smíchu nebo jenom k pláči.

České předsednictví EU

Nejdřív se o tom nemluvilo. Pak se o tom mluvilo a já měl pocit, že je to dobrá šance zviditelnit se jako ČR v EU, ale zároveň z toho může být docela ostuda. Moc politikům nevěřím a těm českým už vůbec ne. Když si ještě začnou házet klacky pod nohy, tak je to ještě veselejší. Zázraky se ale stávají a doufal jsem, že by je právě předsedání mohlo nějak uklidnit. Pak ale na ČR padlo, že bude muset vyřešit problém s Lisabonskou smlouvou. BUCH! K tomu se hnedle přidal problém s Gruzií a Ruskem. BUCH!! A aby to předsedání nebylo tak jednoduchý, tak bude všude okolo finanční, bankovní, ekonomická a kdo ví ještě jaká krize. BUCH!!! Teď už mám jenom pocit, že to zákonitě prostě musí skončit nějakým průserem. Ale nechme se překvapit. Šak nebudeme muset čekat tak dlouho. Třeba vyhrajou volby socani a budeme úplně zapikaní.

Po hrozně dlouhé době se mě podařilo si jen tak, podle názvu, vyhlídnout kapelu, získat ji a oblíbit si ji. Ani nevím která hudba se mě takhle zalíbila naposledy. Hlavní problém je rozhodně v tom, že na to není tolik času a nálady. Ne. Problém je v tom, že věci, které mě zaujmou podle stylu, recenze nebo názoru, tak pak nejdou nikde sehnat. Naštěstí mě Gassik aspoň tohle našel, stáhnul a poslal. Poslal mě teda ještě aji The Young gods, ale ti se mě ještě nelíbí tolik. I když je si to docela podobný. Trochu. Občas. Možná.
Warren Suicide. Electronic. Rock. Industiral. Trochu přímočaré. Trochu komplikované. Rozhodně zajímavě trpké. Ponuré jako I Am X. Hravé jako ... hmmm ... Zion Train? Poslouchám to po třetí za sebou a vůbec mě to nevadí. Právě naopak.

Re: Stesk po Itáli

A to, že tu není za každý den jeden stesk znamená, že se mi po Itálii zas až tak stýskat nebude. Bude mě chybět, ale stesk si nechém pro nějakou jinou příležitost. Naopak se hafec těším domů a pokud se mě bude doma stýskat po Itálii, tak vy se to nedozvíte.

Stesk po Itálii

Teď mě napadlo, že místo kalendáře a trhání lístečků do mého příjezdu, bych mohl napsat každý den, co mě bude v ČR chybět. Není to pravda to stejný. Dalo by se říct, že je to skoro pravý opak, ale nepřijde mě to jako špatný nápad.
Takže si to zatím shrňme. Byl jsem tu dohromady 70 dní. Z toho 370hodin jsem byl v práci. Spal jsem docela dost, takže řekněme, že jsem měl 350 hodin na to, abych poznal Itálii. To mě přijde docela dost. Doufám, že je to dobře. Možná se za tu dobu dá naučit italsky. Možná se dá procestovat kus země a vidět hromada věcí. Nemyslím si, že bych se tu flákal, ale možná se toho dalo dělat víc.
Mám výmluvu. My tu nebyli na dovolené, takže jsme většinu času byli v práci a volný čas jsme věnovali odpočívání a relaxaci. Ano, to mi bude chybět asi nejvíc. Jít po práci k moři. Zaplavat si. Opalovat se. Číst si. Kochat se. Koukat na filmy. Flákat se v posteli s knížkou s broskví v ruce. Jít jen tak do města. Nic neřešit. Mít hromadu volného času. Jet o víkendu autem někam na výlet. Už teď cítím, že to je všechno přitažený za vlasy. Ano, bylo to krásné. Ano, líbilo se mě to. Dalo by se říct, že něco bylo lepší než v ČR. Že by mě to ale už teď chybělo? To ne. Na to jsem až moc závislej na ostatních lidech. Práce, ta mě bude chybět. Atmosféra a lidi v práci.

Ondrovi fotky Niagár

Ondra byl s Denisou u Niagár minulý týden a už má aji fotky z tohoto výletu. Určitě se na ně nezapomeňte podívat. Nevím jak vy, ale já se na ně jdu zrovna podívat. Kdyby jste nevěděli, kam si Ondra schovává svoje fotky z Ameriky, tak je určitě najdete v sekci Fotky nekde na webu.
Stejně je vtipný jak teď všichni cestujou. Tím teď sice myslím posledních deset let, ale stejně je to úžasný. Třeba za tenhle měsíc. Potkal jsem Vlkiho na ICQ a tak sem se ho ptal "Co silvestr?" a on že už musí jít a že je v Koreji. Bětka s Klárkou si udělaly výlet do Itálie. Máma dostala na narozeniny výlet do Londýna a do Cambridge. Ježek mě napsal email o OF a že se z Mongolska vrací v neděli.
No je to normální? No není to úžasný?

Zima? Kupte si spacák. Třeba jako dárek ;-)

Míry:
215x75
900
16x28
22/15/12/0

Je krásný a bude hřát jen tebe a s láskou.

Chtějí mi vzít klíče

Už nějaký ten čas nejsem aktivní v našem oddíle. Sem tam něco provedu pro rovery, ale to je jednou za sto let a ještě se někdy snažím vybrat si lidi. Nechodím na schůzky, protože to nevychází, nevedu žádnou družinku, protože na to není kdy, nemám žádnou funkci, protože je to hrozně beznadějná činnost. Přesto mám ještě stále klíče od klubovny a skladu. Ono se to totiž hafo hodí. Když je potřeba něco půjčit, tak jdu a půjčím si to. Nejde jen o mě. Prostě občas něco někam beru.
Teď se to změní. Pokud se někomu nebude líbit, že mám klíče a nemám co dělat, tak mě klíče vezmou a budu muset chodit, doprošovat se a domlouvat se s někým kdo klíče má. pfffff. Takovej vopruz. Skoro abych si našel nějakou funkci. Teď bych si ji klidně i našel. Jenže teď mám čas. Až se vrátím, tak ten čas mít nebudu. A chuť? Ta teprve ne. Takže to třeba nějak Šťovík ukecá. Jinak budu smutnej a ještě ke všemu bez klíčů.

Psyclon Nine

Bude to znít hrozně strojeně nebo co, ale jednou takhle v hospodě padla otázka "Zdalipak člověk poslouchá takovou hudbu, jakej Je. Nebo Je takovej, jakou poslouchá hudbu". Už nevím jak se ta debata vyvíjela, pokud jsme se tou otázkou vůbec zabývali, určitě jsme ale nedospěli k žádnému závěru. Což je možná dobře, přotože bych měl teď asi jinak strach.
Občas mám náladu na poněkud zlobivou hudbu. Já za to ale nemůžu. To Gassik mě k tomuhle dovedl. Dobře dostal mě k těm z fotky, protože trochu strašidelnou hudbu jsem poslouchal aji před tím. Naštěstí mám ale výmluvu.
Mám dost těch sladkých hlýsků, ulízaných melodií a láskyplných textů. Už toho mám až po krk! Zapomněl jsem doma hudbu a mám tu povětšinou jenom The best of 70s, 80s a 90s. Jsou toho sice kvanta, ale chápete mě. Je proti zdravému rozumu vydržet to poslouchat déle. Už se mě chce zvracet z některých "pecek". Nicméně se mě chce zvracet už i z tohohle, takže si dám pauzu. Hodina bohatě stací. A navíc. Jeden nikdy neví co bych pod vlivem téhle hudby udělal.

Vyplňte si Svěrákův diktát

Ano. Vyplnil jsem si Svěrákův diktát.

http://zpravy.idnes.cz/diktat.asp?iddiktat=107

Vyplnil jsem si ho a zjistil jsem, že se vůbec nic nezměnilo. Opět nedostatěčně. Jak překvapující. Jsou věci, které mě už snad ani nepřekvapí. Ale náhodou jsem měl jenom 4 chyby, což není zas až tak špatný, aby ste věděli. A pokud vám to vadí, tak máte smůlu, protože s tím těžko můžete něco udělat. Snažilo se o to mnoho lidí a celá léta a myslím, že na vyšší úroveň se již asi těžko dostanu. Ale nevzdávejte to. Zázraky se dějí.

Živé skály

Jak dlouho chodíme lozit na stěnu? 2 3 roky? Asi tak dlouho mám koupené lezačky. Nechápu jak je možný, že až minulej víkend jsme byli lozit venku. Popravdě mě to ani moc nepřekvapuje, protože poločas plánování akcí je u nás asi tak půl roku. Takže tak po třech letech se ta která akce skutečně uskuteční. Škoda.



Důležité ale je, že jsem byl až zaskočen, jak je to jinačí! Na stěně je vidět kde co je. Na první pohled se dá většinou odhadnout, kterej chyt bude jak těžkej. Na skále ne. Člověk se drží a šmátrá a šmátrá a pak už se skoro nedrží, ale pořád šmártá. Ještě že je to na zem tak daleko a strach nutí držet se a šmátrat dokud nenašmátrá. Vždycky mě při tom napadá co by se stalo, kdyby mě ujela noha. Kdyby mě zůstal ten kamínek v ruce. Asi jsou to špatné myšlenky. Možná je ale naopak špatně lozit nahoru, když pořádně nevím co bych dělal. Chybama se člověk učí. Takže doufám, že až mě to ujede, tak se To cestou dolů naučím a budu vědět co dělat dřív než pozdě.

Nikdy ale nepochopím, jak to můžou dělat. Lozit vzhůru nohama, když se není čeho držet. Je krásný vědět čeho nikdy nedosáhnu. Mám rád ten strach a nejistotu. Buší mě srdce, jenom když na tu cestu nahoru pomyslím. Kolik to bylo? Metr a pul k první skobě? Pak ještě metr a půl než se lano napne? Škoda, že tam tolik místa na pád nebylo. Strašidelný pomyšlení.

Bojíte se?

Z Desertu

Dnesni vecer mel byt krasne krasny. Meli jsme jet s Betkou v poklidku ze Zukalovic chalup, kdy jsme na prudce pohodovem vinkendu, k nam domu, otebrit si sicilske vino, pustit si neco pekneho a zalezt si do teple koupele. Nacez sem se mel zabalit na vylet do italie, podivat se na Pomadu a pote si v teple perin povidat az do brzkeho rana. Mozna bych se trosku vyspal a vypravil se smer autobus.
Dnesni vecer je ponekud divoky. Ve vlaku, cestou ze Zukalovic chalup, kdy jsme na prudce pohodovem vinkendu, jsem zjistil, ze nemam dokladovku. Obcanka, pojisteni, letenka, rano jedu pryc. Zapomel jsem ji u martina v batohu. Komplikace. Takze jsem se vratil na nadrazi, sedl na vlak, vratil se do blanska, sel do Stare fabriky, zdesil se dana, dal si pivko, pozval tisku na tequilu, dal si absintha s danem a po dvou hodinach sem zpet v brne. Nicmene dostat se brnenskejo hlavniho nadrazi bez mapy? Nemozne.
Sedim v desertu a nebyl jsem tu dsnad pul roku. yzivam si to. Piju zelenej caj, je pul jedne, nejsem sbalenej, za tri minuty me jede rozjwzd a nejsem sbalenej. Caj je hrozne horkej a dobrej. Spalil em si jazyk. Jeste ze ho nebudu potrebovat...stojim v rozjezdu a drnca to.

Myslel jsem si, že vsechno se může změnit, ale festival v Jimramově ne. Lidi, hudba, atmosféra, prostředí. Zmýlil jsem se. Všechno se mění a tenhle fesťák taky. Což je krásný. Není nic horšího než když něco zakrní. Následně totiž musí odumřít. Málem jsem si začal myslet, že tohle se děje v Jimramově. Není tomu tak a můžou za to v prvé řadě lidi. Nevím jak pro jiný, ale pro mě je tahle akce hlavně o lidech a naštěstí tam lidi jezdí neustále a neustále alespoň část těch pohodových.
Je zvlaštní pocit jet na hudební festival s tím, že vím, že kapely jsou na druhém místě. Bude to tím, že kapely jsou mě neznámé a docela mě to vyhovuje. Na žádnou se netěším, nejsem vázán časem a poslouchám, když se mě chce a ne když hraje super kapela. Doufám, že nehledám dobré v tom špatném. To špatné je to, že na jimramově nebyly moc známé kapely. Tak ať si. Mě to nevadí.

Teď jsem se tady do toho nějak úplně zamotal a nevím co jsem chtěl říct. Mohl bych třeba říct, že si lidi z Jimramova konečně všimli, že se tam něco děje. A nejen oni. Reklamy na jídla místních restaurací, Rádio Petrov rozdávající reklamní předměty. Za rok tam bude hrát minimálně Anneta!
Pointa je, že ten festival má krásnou atmosféru, sympatickou hudbu a super náhon na koupání.

Jak utratit peníze ?

Včera jsem si málem koupil notebook. Mno koupil. Spíš vybral. Nakonec jsem si ho snad aji vybral, protože mě to už přestalo bavit. Taky nechápu, proč nedělají dvě firmy dva druhy notebooků. Kdo se v tom má přehrabovat! Tolik firem a tolik typů. Nejhorší na tom byl fakt, že vůbec nevím na co bych ho tak potřeboval, takže nevím co chcu a tudíž jak drahej mám kupovat. Nakonec jsem se rozhodl, že "ne moc drahej". Ale přece si nebudu kupovat levnej notebook, ten přece nemůže být kvalitní. Nebudu vás napínat. Určitě si dovedete představit, jak to dopadlo. Nekoupil jsem si žádnej. Protože jsem nezjistil na co bych ho potřeboval. A vyhodit dvacku za něco co nevím na co využiju? To si raději koupím .... něco jinýho. Musím něco vymyslet. Než budou vánoce.

Cesta do práce

Zemřu cestou do práce. Pokud to půjde takto dál, tak mě cesty do práce opravdu začnou štvát. Stát hned ráno 30 minut v šalině, rozespalej a s bolavejma nohama, to by se člověk na ten den vyprdl hned z rána. Kde jsou ta klidná rána se sluchátkama na uších, Reflexem v ruce a klidu v duši? Žádnej stres a vsedě. Ale má to zase jednu výhodu. Nejezdí nikdo známej se mnou, takže odpadly ranní debaty vo hovně. Což je chválihodné.
Jak mám ale pak v práci něco udělat, když jsme unavenej z cesty. Jasně že za to nikdo nemůže, ale sveďme to na někoho. Na miliardu lidí, která nastoupí už na konečné. Na dělníky, kteří na takovou dobu rozkopou cestu, kterou jezdím do práce. Na šéfy, kteří usadili firmu v takové prdeli. A v neposlední řadě na mě, protože nejsu schopnej se podívat po lepší cestě.
Měl bych se na to podívat hned teď. Nebo taky třeba někdy jindy.

Jimramov

Dneska si opět jedu na jimramov. Vůbec nevím už pokolikáté. Né že by to mělo být nějaký vyoký číslo, ale nechce se mě to počítat. Jen má být docela škaredě a já se chcu koupat v náhonu, opalovat se s cigárem v ruce, sedět na trávě, kecat a pít víno a enchcu být zalezlej ve stanu a čekat až přestane pršet, protože to neplatí. Navíc jsme včera vypili třetinu koupeného vína, tak nevím nevím. Ještě teď jsem nějakej vláčnej nebo co. To bude dělat ten absinth. Asi bych ho měl přestat pít. A nebo taky ne ... hmmm ... spíš ne. To by se doma mohl zkazit a co pak. Nicméně na jimramov sem ani nedoufal, že bych mohl jet a ono ejhle. Vyšlo to. Letos to celý tak nějak odbře vyšlo. Ještě aby to dobře dopadlo. Můžeme si drřel palce. Prý to hafo pomáhá!

Olympic Watch

Od začátku Olympiády už uběhlo kolik, 10 dní? 12dní. Už 12 dní se v Pekingu běhá, plave, háže, vrhá, skáče a jinak blbne a o moc dýl se řeší, jestli je to tak správně. S děckama se Olympiáda řeší 3 týdny. V mediích se o Olympiádě mluví dva tři měsíce, kvulí konfliktům v Tibetu a okolo Tibetu. Od jisté doby mě vrtá hlavou, jak to, že se o tom mluví až teď, když se přece už 6 let ví, kde Olympijské hry budou. Né že bych kvůli tomu nemohl spát nebo že bych se o to všechno nějak zajímal, ale tak nějak zdravě. Nevím jak jinde, ale teda nepamatuju se, že by se Olympiáda v Číně nějak řešila dřív než tam propokly nepokoje. Dneska jsem ale našel aspon malý důkaz, že aspon vládní špičky to nějak řešily a aspoň se snažily na to upozornit. Kdo ale může chtít po novinářích aby se zabívali Olympijskými hrami tolik let dopředu, že? To by přece nikoho ani nemohlo zajímat a ve všem jsou přece peníze.
Rozhodně doporučuji se mrknout na http://www.olympicwatch.org/. Je tam určitě hodně zajímavého na čtení.

Dobré jídlo

Mám takový nápad. Napadlo mě, že bych sem napsal o tom, jak mě zklamal dnešní oběd. Jak mě přišlo tohle stravování smutný. Jenže nevím jak mám začít, protože mě ještě pořád leží v přiše ty špagety a fakt nevím co s nima mám dělat. .... dokonce i po dvou hodinách tam leží!
Jak je možný, že v Itálii mají tak výbornou jídelnu v supermarketu! Čerstvou zeleninu, ovoce, milióny druhů pití, příloh a jídel, sládkýho, kafe a zprávy u oběda a tady máme takový nálejvárny, kde maj všechno jen ne dobrá a zdravá jídla. Na dobrý pojezení se dá zvyknout neuvěřitelně rychle. Jenže co pak? Rozmlsanost, náročnost a podobné záludnosti pak zabraňují jíst v Eurestu.Teď to těch pár dní vydržím a vrátím se zpět k dobrotám. Co ale budu dělat, až zase budu muset obědvat ty špagety s kečupem, bramborový kaše z prášku, hnědé univerzální omáčky na sto způsobů a oschlou zeleninu? Strašidelný!

Opět zpět

Jsem zpět v brněnské práci, po měsíci, a děsí mě, jak je to tu všechno hrozně stejné. Když teda nepočítám tu hromadu drátů, karet, špinavých hrnků, prachu, šroubečků, odpůrků a podobných věcí, které se tu, po dobu mé nepřítomnosti, na mém stole nahromadily. Je tu stejná zima, stejné ticho a stejní lidé, kteří se na obědě baví o stejně divných věcech. Skoro by se dalo říct, že se těším zpátky na italky a italy. Na lidi, kteří se nebaví o vypitých pivech minulou noc ani o nové grafické kartě a úspěšném pokusu přetaktovat PC. Upřímně. Zjistil jsem, že češi jsou dost divní! Minimálně ti co pracují v Tycu.

Kochám se

Nevím co se to se mnou v Itálii stalo. Šel jsem v neděli večer z nádraží domů a málem jsem se rozplynul nad českým vzduchem. Voněl po jablkách. Byl svěží a bylo úžasné ho dýchat. Teď, když to píšu, jedu vlakem do Českých Budějovic a koukám z okna. Je krásně! Slunko, lesy, pole a tak. Tady je tak Krásně, si říkám. Jak to, že jsem si toho nikdy nevšiml? Asi všiml, ale ještě včera na mě ležel těžký a neprostupný italský vzduch a teď tohle. Možná mě ale bude chybět těžká a neprostupná mořská voda. Snad se ale neutopím.

Odjezd na kola

Přemýšlím, co by mohlo udělat odjezd k Plzni ještě více stresujícím a komplikovaným. Už teď je toho až mě rozbolela hlava. Ještě že se již blíží doba odjezdu vlaku a pak už to bude všechno jedno. Nebude cesty zpět ... kdo to říkal? Já to říkal. Už to začíná chodit na vlak. Hnedle se mi lehčeji dýchá. Ale jako by tu bylo nějak prázdněji! ... Jestli nebude hezky, tak budu zly a smutný. Pokaždé bylo rozumné počasí, tak to snad vyjde aji teď. Na Slovensku bylo hezky. V Chorvatsku bylo krásně. Pravda Maďarsko ani krásné počasí nezachránilo. Kde jsme ještě byli? Jo během Výletu 9.A pršelo jenom jednou. Myslím, že se to umoudří a v pondělí se už budeme koupat. ... taaaaak a už jsou všichni pryč. Tak můžu jít taky pryč. Snad mě nebudou proklínat a všechno na kolech dobře dopadne. hmmm ... můžeme si třeba držet palce a minutu ticha za ty co nemohli jet s námi. Třeba.

Předplatil jsem si na zkoušku Respekt v elektronické podobě a teď nějak nevím jak ho mám číst! Z PDA to asi nepůjde, v práci to nejde z jiného důvodu a doma se k tomu nějak nedostanu. Ještě že jsme si ho předplatil jenom na zkoušku. Šak ono to nějak půjde. No a když ne, tak se třeba nic nestane.
Jsem si ho předplatil asi proto, že mám divnej pocit z Reflexu. Nevím jestli se mě chce ještě pořád číst nebo jestli to je taková setrvačnost. Co jinýho bych ale měl číst :)

Kolo

Dneska jsem jel takhle do práce (autem) a uviděl jsem cyklistu. Uplně mě přeběhl mráz po zádech. Za nějakých 5 dní budu nasedat na kolo já a bude mě čekat první větší letošní cyklo výlet. První na víc dnů. Takže bych měl být natěšený a hafo se na to těšit. Dneska ale, jak sem uviděl toho zmoženého chudáčka, se mě úplně strašně přestalo chtít. Vybavily se mě všechny hrozný pocity, který se na kole dají zažít. Nebudu je tady vypisovatt, ale bylo to hrozný. Prostě jsem najednou hrozně zlenivěl. Naštěstí to není jen na mě a to "šlapání" bude ta poslední věc na kterou se budu soustředit.

Horko

Šílené horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.
Neuvěřitelné horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.
Horko před kterým není úniku. Horko. Horko. Horko. Horko.
Horko při kterém se nemůžete soustředit. Horko. Horko.
Horko při kterém nemyslíte už ani na kapky potu. Přezíváte.
Myslel sem, že vždy je úniku. Vždy se dá zchladit. Horko.
Právě takové horko sem poprvé zažil až v Itálii. Horko.
Právě takové horko zažívám teď. Horko. Horko. Horko. Horko.
Sálající horko kolem mě. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.
Tíživé horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.
Ubíjející. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.

Tábory (nejen) pro duševně choré?

Lidi jsou různí. ... hohoooo ... nemohl sem začít lepší větou. Ne že bych tyhle polopravdy a klišé používal rád, ale používám je docela často. Až mě to někdy děsí ... Jisté rozdíly mezi lidmi jsou. Jedny se přitahují a jiné zase ne. Byli lidi, který jsem neuvěřitelně nesnášel po prvním slově, které řekli. U některých se to projevilo až po letech. Těď z ničeho nic se to projevilo u takové hromady lidí, až sem byl sám zaskočen. To se změnili oni nebo já?

Koukal sem na fotky z tábora a úplně mě mrazilo v zádech, jak bych to tam nevystál. Jak bych se musel krotit abych nekřičel, když se nekteří projevují. Jak vypadají. Co dělají. Co ríkají. Jak se chovají. Umíral sem při pomyšlení, že bych tam byl a musel podstupovat ten program, který by mě přišel tak stupidní, fádní, nudný, ale nejvíc nucený. Brečel sem při pohledu na fotky, kde sedí lidi a nedokáží se bavit. Na druhou stranu sem se rozplíval nad fotkou, kde je opustěný tábor, nikde nikdo, pohodička a klid všude kolem a ja zatoužil tam být. Bez nich. S těmi které bych chápal. Kteří by chápali mě ... Jenže co ti ostatní? Nebylo by jim líto, že tam nemůžou být s náma? Co když já jim nevadím a tudíž já sem ten divnej?

To jsou všichni tak zvláštní a jiní než já, že nemůžu vystát ani je a ani atmosféru, která je kolem nich? Nebo jsou tak stejní jako já, takže vlastně nemůzu vystát sebe?

Ano, taky jsem divnej. A měl bych být nucen jezdit na tyhle tábory. Abych byl s nimi. Aby jsme se navzájem střetávali. Abych je třeba poznal a třeba zjistil, že sem se mýlil. Nebo naopak. Pak bych si třeba víc vážil lidí okolo mě, kteři jsou v mých očích normální. A byl bych víc tolerantní. Tudíž lepší. Možná!

Nebyl sem tam. Mrzí mě to. Chybí mi. Škoda, že bych, po pěti minutách tam, chtěl utéct.

Google a jeho nitky

Jakpak sem se dostal do jeho sevření? Teď me to tak napadlo. Jak se to všechno stalo? Ještě před měsícem jsem mapy hledal na iDnesu, blog mě nelákal, fotky jsem nikam nedával a najednou, z ničeho nic tohle. Píšu si tu do mého blogu, mrzí mě, že si nemůžu vytvořit archiv fotek, aby se mě tu pěkně zobrazovali a všechno co nevím směřuji do jeho útrob, aby mě řekl co on na to. Ještě že sem takový hodný občan a nepáchám žádnou protizákonnou činnost. To bych totiž asi v noci nespal a bál se, že mě dveře vyrazí policie, zatkne mě a v povzdáli se bude potutelně hihňat prcek s Géčkem na kšiltovce a čumět na mě.

Jednou za čas se někde objeví nějaký článek o Googlu a o jeho možnostech, schopnostech a vychytávkách, kterýma si sbírá informace o vás a někde si je schovává. Nikdo si nemůže být jistý co všechno ví. Škoda, že teď nevím kde všechny ty odkazy jsou. Takže třeba jindy.

Smutný úděl programátorů

Takový programátor, to je hodně podivná věc. Strašidelná! Jak uchovává tolik divných informací v paměti. Um jakým se probírá svým výtvorem. Můžete se mu koukat přes rameno, ale stejně se nic nedozvíte. Nechápete, co dělá a proč.
Jak se asi musí cítit programátor topící se v tisících řádcích zdrojového kódu a hledající chybku? Zdají se mu sny o jeho programu nebo zařízení? Může klidně usnout i když se mu hlavou honí problémové cykly a podmínky a mezi tím všechny jejich proměnné?
Jak se asi cítí programátor, který smutně kouká jak se množí chyby adresované jeho dítku? Jak se mu pomaličku hroutí to co tak dlouho a pracně vytvářel. Je rád, že má ořechy na louskání? Smutný ze zbytečné práce? Rozlobený na nálezce chyby? Směje se, aby nebrečel?
Asi nechává všechny tyto problémy v práci. Protože by se jinak zbláznil. Jen ti co jsou v práci stále, takže pracují i doma, vypadají tak jak vypadají.
Jak se ale musí cítit, když vyřeší po úmorné práci problém. Dovedu si představit tu eufórii, kdy je program hotov, chyby vyřešeny a zákazníci mají radost?
Nemají to jednoduché. Jenže kdo to nemá jednoduché v práci :)

Cocaine In My Brain

Toť název písně kteroužto právě poslouchám a kdyby jste to náhodou nevěděli, tak jsem již ... 4? jo, již 4 týden v Itálii. woooow. 4 dlouuuuuuhé týdny v San Benedettu del Tronto a Corropoli. 4 týdny s jedním člověkem na jednom místě a na všech ostatních. 4 týdny na slunci, plářžích, víně, cestách do práce či k moři. 4 týdny bez Bětky.

Nato jak se to ze začátku táhlo, tak teď to docela letí. Týden uteče s prací jak voda a víkendy se přetrpí. Nikdy nebylo tak smutně, aby se to něčím nevyřešilo, ale zase nikdy nebylo tak krásně abych tu zůstal dýl.

Měsíční dovolená by mohla stačit. Nic se nesmí přehánět. I když nevím jestli by bylo léto v Brně lepší varianta prázdnin. Samozřejmě, když by v Brně někdo byl, tak by asi bylo lepsí Brno, ale neříkám to moc přesvědčivě. Takto rozporuplné to je celou dobu.

Moje nové boty

hmmm včera sem si koupil nové boty. Opět. Už taky bylo načase. Nekoupil sem si nový boty snad .... abych nekecal. měsíc? První pokus se trochu nepovedl. To si ovšem nemyslím já, ale holky:). Podle mě jsou super (ty boty). Navic koupit v Brně pěkný boty je úkon ničící mozkové buňky! Navíc jsou CAT.

Musel sem ale uznat, že jsou trochu teplejší než "letní boty" a tak sem si koupil nové, letnejší. A koupil sem si je v prvním obchodě který jsem uviděl. Žádný půlden zabitý obchýzením města! Jdu, vidím, koupím, jdu ... a dokonce sem si mohl vybírat. Nechť je k nim země milosrdná a vydrzí mi co nejdéle.