Co je štěstí?

To by mě fakt zajímalo. Pro mě zrovna teď fakt, že jsem zjistil, že potřebuju sešity ze střední. Možná je teda potřebovat nebudu, protože nevím jestli tam najdu ty věci, který si myslím, že tam jsou. Základy elektrotechniky a číslicovky, který bych měl ovládat jako když bičem mrská, ale víme jak to chodí, žeano. Taky bych ty sešity nemusel hledat a podívat se na net. Ale pokud budou v těch sešitech, tak to bude pěkně na jednom místě. Najití těch věcí ale zahrnuje fakt, že jsem se už dávno nevyhodil. A v tom je to štěstí. Štěstí je, když začnete potřebovat věc v okamžiku, kdy je nachystaná na vyhození. Sešity se staly oběťmi podzimního úklidu, kdy jsem je po dlouhém přemýšlení (dělal jsem pořádek v těchhle věcech už dvakrát a tyhle sešity přežily do této doby) zabalil do uzlíku a hodil do komory, že je vyhodím. Tam už taky pěkně dlouho zavazí. No přežily. Dobře jim tak. Teď ještě jestli to po sobě přečtu .

Nechce být sám

Včera jsem strávil tři hodiny u Dextera. I když jsem byl vyřízenej, chtělo se mě vlastně spat a vidina vstávání mě děsila, tak sem přesto do jedné v noci koukal na Dextera. Po každým díle jsem vstal, že přece musím jít spát, jenže to prostě nešlo! Pak sem toho ale litoval, protože mě z toho všeho bylo tak nějak smutno. Dojalo mě, že i přes to, že chtěl být hodný a vzorný, ho to všechno nakonec dohnalo tím nejhorším možným způsobem. Dost mě to vyděsilo. Poslední dobou je vidět víc jak jindy. Každej může být celej život sebevíc dokonalej, vzornej, pomáhat rodičům, sousedům a dělat prospěšný věci, jenže stejně si to dřív nebo později pěkně odskáče. Hrozně lidský totiž bylo, že po třech seriích mu konečně došlo, že prostě nechce být sám. Bez rodiny. Přátel a tak. ... to je doják, co? Mno a mě přitom jde jenom o to, že

Hledám spolubydlící(ho)

na prázdniny. Teď jsem si totiž uvědomil, že Ondra za dva týdny jede pryč a mě se tam fakt nechce trčet samotnýmu v Řečkovicích. Rozhodně ne tyhle prázdniny. Takže kdyby něco, tak víte co ;-)

ustahromů

nějak podezřele se mi posunul den. Vstávat v šest a chodit spát v jedenáct. To přece není zdraví, ne? Škoda, že jsem si ještě neodvykl se koukat u večeře na film. Pak to dopadá tak, že nic neudělám před večeří, během večeře to přece nejde a po večeři jdu spát. Dneska to plánuju změnit. Plány jsou potřeba. Kvůli té snaze. Před večeří jsem nic neudělal, přes večeři taky a pak? Pak taky ne. ... Ale přeci. Začal jsem něco dělat a pak sem si řekl, že bych si mohl dát panáka, ať nám to tu lépe utíká. Naštěstí jsem nenašel to víno, oc mám ještě pořád v batohu, kterej mě tu už pět dní leží nevybalenej. To bych se pak mohl totiž opít a pak kdo ví co by se stalo, snad bych aji šel na pivo a pak zaspal do práce. Místo toho jsem se opil pohledem na zelenou láhev. To přeháním, zjistil jsem, že je nějaká zakalená, tak jsem chlup ochutnal a až pak sem se opil. Kdo nezažil nepochopí. Zelenina se rozleje během vteřiny po těle a vleze fofrem do hlavy. V mžiku je člověk chycen. Co čert nechtěl se to najednou rozezvučeli Blues Brothers a už tu sedím a zase nic nedělám. Jenže tohle nic nedělání má smysl. Protože není nudné. Takže Na zdraví děcka ;-)

Sběratelem proti své vůli

Vlastně jsem nikdy nic pořádně nesbíral. Známky tu sice nějaký mám, ale ty jsem dostal a pak našel. Nikdy jsem se o ně nezajímal, nehledal a rozhodně se o nich s nikým nebavil. Jednu dobu jsem po Brně koukal a bral boomerang, ty pohlednice s reklamama nebo prostě obrázkama. Skoro by se dalo říct, že ty jsem sbíral. Taky je tu mám. Schovaný, protože co kdybych někomu chtěl poslat pohled z Řečkovic. Rozhodně sbírám filmy a hudbu, ale to se nepočítá. Mám tu pár plyšáků, ale ty sem nesbíral, za ty se stydím. Je snad jedna věc do které jsem byl ulítlej a to byly cechy a různý hovadiny z hospod. Jak to bývá u dětí, dva roky a pak buď profi nebo pryč s tím. Pryč s tím. Ale to byla pěkná doba. Co "sbírám" nyní? Zjistil sem to cestou z kuchyně k počítači, bylo to bleskové prozření.
Sběratelství je koníček – hobby, který spočívá v získávání specifického druhu předmětů (popřípadě i zážitků s nimi spojených), založeném na specifickém zájmu sběratele a jejich uchovávání ve sbírce. (wikipedie)
Vidíte? Nejsem sběratel. Já ty věci nesbírám. Já je vlastně ani nechci. Ony si mě prostě najdou a zůstanou tu. "Sbírám" věci svých kamarádů.

Náušnice Bětčiny (Bářiny) jeden pár, jedna blýskavá a jeden pár rozbitých
Náušnice Anežčina
Šťovíkovi knížky a CD - od Fyzické geografie Evropy, přes Zakarpatskou Ukrajinu až po MS Project a Autodesk.
Martinova Bezpečnost v elektrotechnice
Cyklistická láhev Pepiny
Vlněná šála Terky
Bětčina prázdna broskvová voňavka
číchsi jablkovo-melounovej balzám
Tomíkův deštník

Docela mě to takhle baví. Jdu bytem a postupně vzpomínám na všemožný lidi. Vzpomenu na školní léta, severní Čechy a broskvovou Bětku. Jen mě zatím moc nebaví ten balzám, ne že by se na ten noční stolek nehodil, ale nevím koho je. Líbí se mi to. Takže až tu zase někdy budete, tak si můžete tu svou věc vzít. Ale ne že tu za ni něco necháte. Kdo to má pořád skladovat ;-)

Náhoda je blbost

Nevím co to znamená, ale mám málo času, tak to nebudu řešit. Jen sem chtěl, že sem si teď málem zlomil díky své šikovnosti kotník. A to tak, že jsem .... tyjo. teď už ani nevím pro co jsem to šel. Každopádně jsem pro něco šel a přeskakoval jsem batoh ležící na zemi a při dopuntíkupromyšleném dopadu mě pod nohu vběhly UNO karty a už to bylo ... to je ale poutavý příběh, co? :-P

Muž v domácnosti

Hrozně jsem se přejedl. Přidal jsem si polívku, měl sem kopec brambor, hromadu omáčky nebo co to bylo a k tomu dva kusy masa. Jenže tak nějak mě to ani nevadí. Ne že bych se rád přejídal na noc nebo mě to bylo jedno nebo plánoval pít, tudíž jsem se plánoval pořádně najíst. Nevadí mě to z jednoho prostého důvodu. Všechno jsem si totiž udělal sám.
Ráno Tomík totiž naznal, že se musíme zbavit masa před zabíjačkou. A tak jsme vytáhli jeden flák z mrazáku a že se s tím něco udělá a šel do práce. Tak jsem dal maso na topení a půl hodiny brouzdal po netu a hledal recept na který bych měl chuť. Napsal jsem seznam na řízky s bílým pepřem a vydal se na nákup. Ten se jako vždycky v globuse nějka nepovedl a místo pár věcí na řízky jsem tam nechal litr, ale zato sem koupil pomelo, který za chvilu sníme. Ani teď vlstně nevím ,proč jsem to maso měl až teď, asi se někde něco protáhlo. Každopádně to bylo dobré, sice to maso zase nějak divně smrdělo, což vůbec nevím jestli tak má vepřový dělat nebo se s tím cestou vždycky něco stane, ale minimálně ta zelenina byla super. Mno připadám si sice pokaždé u vaření jako kdybych vyráběl zlato nebo nápoj lásky, ale pokud to totálně nepřesolím nebo nepřípálím, tak se to dá jíst. Mno musím říct, že čím dál od anglie to je, tím se procentní úspěšnost zvyšuje. V Manchesteru měli nejaký divný solničky a tak přesolený věci sem nikdy nejedl. Mno ale tam bylo víc divných věcí.
Ještě jsem zvědav na ty ostatní řízky, co jsou v ledničce a budou ve čtvrtek.