Lamy

No v prvé řadě si zaskočte na protišedi.cz a v sekci audio je hromada dubu, ale aji jiné super hudby. Je tam Náměstí míru od Bonuse a super rmx DJ Shadow. A to jenom na první stránce ;-)

A až vám bude něco pěknýho hrát, tak ..... 

... ne ale fakt. Pusťte si Náměstí míru, protože Bonus je .... však uvidíte.

Tiška do toho dneska kopla a já si včera odpověděl. 

Loni byl hradec zkouška. Bylo to nervózní, složitý a vzrušující. Zajímalo by mě, jak zjistit, jak dlouho chodíme na kravák. Jediný co mě napadá, že je to letos víc jak deset let, protože když bylo 11. září, tak jsem šel na kravák na frsb. Po deseti letech, kdy sme se honili na kraváku přišlo mě to děsně úžasný, jsem přišel na hřiště a připadal si jako v sedmým nebi. Jako objevení Novýho světa, kde lidé lítají, cestují časem a dávno žijí ve věčném míru. A vy tam přijedete na kole a v ruce držíte špičatej klasek. 

O rok později si přečtu po Mezi blokách, že: 

"Po této přípravě došlo na vyřazovací boje, kterými se až na vrchol prokousaly Lamy, kteréžto nedávné vítězství Scout frisbee cupu evidentně namlsalo. Snad již brzy opustí amatérský rybníček a pokusí se stanout v řece velkého ultimate."

a mě se zmocní panika. Z toho totiž koukají závazky, málo času a ztráta radosti. A taky jo. 

O měsíc později sedíme v hospodě a jsme zničení, sem totálně zničenej. Nebaví mě být dneska zničenej. Ta radost tomu chybí. Aji tomu rumu. Sedíme v hospodě a přemýšlí kde se stala chyba a co je špatně. Je to tady. Víš to nepůjde. Ne takhle. Ne samo. 

Spirit of game. Jak vnést do týmu tohodle ducha aniž by to nevypadalo strojeně, trapně a nechutně? 

Mrzí mě ten poslední zápas. Nebavil mě. Byli jsme unavení a neměli sme na to. Víte proč? Týmový duch.  Bez týmového ducha není semknutý tým. Bez toho není lehká a precizní hra. Bez toho není klid na hru a bez toho není Spirit. 

To sem někde jinde než sem chtěl být. Mířil jsem do míst k tomu Tiščinu kopanci o který jsme se v té hospodě otřeli a který mě leží už Mezi bloků v hlavě. Co teď. Výmluvy, ty přijdou jako první. Vymlouvám se na to, že bych děsně rád byl teď na vysoké a vlítl do toho po hlavě. Jenže na vysoké nejsem, žeano. Takže se to začalo přiklánět té horší odpovědi. Jenže! Hrát chci. A tak jsem včera vymyslel geniální odpověď. Kdy jindy, když ne teď?! Odpověď geniální, provedení horší. Vím jak to dopadne a popravdě, docela se na to těším.  

rozehrávat se není potřeba

redjimm@qip.ru (09:46:27 30/03/2011)
jak se behalo vcera? ja z toho ma docela strach, protoze sem nebezel ani nepamatuju

Stovik (09:47:09 30/03/2011)
twist behal dost, vlk a Jirka tak podle potreby.

redjimm@qip.ru (09:47:20 30/03/2011)
:-D

Stovik (09:47:44 30/03/2011)
ja taky tak podle potreby, martin porad řval že má vyvrknutej kotník. Tak asi tak.

Stovik (09:48:07 30/03/2011)
a Vlk mlel cosi o tenisovym loktu

Stovik (09:48:35 30/03/2011)
takže spíš než Lamy jsme se měli jmenovat Mrzíci.

Stovik (09:48:39 30/03/2011)
Mrzáci

Chtěli by jste vidět Mrzáky v akci? Dneska od 16:30 za Lužánkama na fotbalovým hřišti. Přijďte nám fandit a nebo pak na pivko.

je to schovaný pod tím obrázkem ten komix. ... to je hrozný jak to letí ten čas. Posledních 14 dnů jsem v děsným útlumu. Sedím v práci, bolí mě záda z té debilní židle a mám sluchátka na uších. Nebo sluchátko. Dneska zatím víc telefonuju než poslouchám. Ale teď tu už jedu bez telefonátu třetí song od dj Diplo a to je dost pohodička. Až na tu židli teda. Ale šak já si koupím novou a pak se mě aspoň doma bude sedět krásně. ... aspoň to mám na Vánoce jasný. Letos všichni chcou abych jim řekl, co chci na Vánoce. Což by bylo dost v pohodě, kdybych věděl co chci. Co opravdu chci. Po dvou dnech přemýšlení jsem vyplodil škrabku na brambory. Krize!
Co by jste si přáli na Vánoce? Ale jako fakt moc přáli.
Po třetím songu se to celý nějak podělalo a pak dohrálo to album až do konce aniž bych ho poslouchal. Zase! Včera to stejný. Asi mě to není souzeno.

Dneska už to asi definitivně skončí. Frsb. Letos mě to štve víc než jindy. Nějak moc dobře se to letos sešlo a rozehrálo. Dost za to může Hradec. Najednou se na to dá koukat z jiné stránky než jenom jako "zaházení si a vyvětrání se na kraváku". Bude to možná napínavý příští rok. Tím že jsme začínali tak brzo, teda vlastně tím, že končím v práci tak brzo, tak sem měl vždycky moře času. Trvalo to, ale nakonec jsem si vymyslel cestu, která mě na tu hodinku vystačila. Vtipný, že sem chodil schválně takovou cestou abych někoho potkal a nikdy sem nikoho nepotkal. Jak to? ... a dneska si ji už nedám, protože je frsb moc brzo. Nebo že bych utekl z práce dřív? Takže se potkáme někde na cestě ;-)

"A ti, kdo nenávidí mé dílo, nenávidí i mne"

- i přes veškerou nemohoucnost, jsem se v úterý vyškrabal do druhýho patra Domu umění na toho Witkina. Na tak divnou výstavu, jsem byl v ještě divnějším rozpoložení. Vlastně jsem tam jenom šel. Byl jsem moc unavenej na to, těšit se na ni. Ale aji unavenej na to, abych si řek, že se mě tam nechce. A tak jsem si to jenom odchodil. Všechny nápisy jsem četl děsně dlouho, protože byly hrozně chytrý a pokud je Witkin fakt myslí vážně, tak je to vlastně šťastnej člověk. To bylo ale asi to jediný čemu jsem tam rozuměl. Ještě jsem zjistil, že Decadence Now! má fakt pěkný placky, ale to nebylo součástí výstavy, ty byli u pokladny, takže se to nepočítá. Stál jsem u těch fotek, koukal na ně a v tom horším případě jsem si nemyslel vůbec nic, v tom lepším případě jsem nějak tušil, že se mě někdo snaží něco říct, ale za nic na světě jsem za tu hodinu a půl nezjistil co to je. Po druhé tam ale nejdu, abych přišel na to co. Spíš jenom chvilku počkám a ono to přijde samo. Nemyslím na tu výstavu pořád, ale když si vzpomenu, tak se mě až moc živě vybaví. Ty věci jsou hodně živý. Děsivý, smutný, hnusný a ve své podstatě hrozně krásný. ... krásný? Ono to tam bylo napsaný, že nefotí do hnusný, ale že se v tom hnusným snaží nají to krásný. To je právě to, co jsem tam prostě nemohl najít. Na to je hodina a půl málo. Navíc tam bylo děsně moc lidí, nikdy jsem v Domě umění nezažil tolik lidí.

- děsil jsem se až to Ondra řekne. Ve středu to řekl. "tak amíci za chvilu dorazí" napsal. Za celej den mě nenapadl jediná cesta, jak se z celé té akce vykroutit. Blbost. Pokaždé, když si uvědomím, že u mě tři měsíce bydlel švéd, tak se stydím. Cestou z práce sem rezignoval na vymýšlení schovávacího plánu a začal se tam těšit. ... kecám. Bylo to cestou z domu, po tom co jsem si postěžoval Daniele, dal si panáka a s Freak Power šel na šalinu. Víc jak rok jsem neřekl větu anglicky. Ani jsem ji nenapsal. Takže mě to celý potěšilo. Musím vymyslet, proč jsme si z toho nakonec nic nedělal. Jestli to bylo jima, protože byli dost sympatičtí . Moc jiných možností mě nenapadá. Všimli ste si někdy, jak vtipně američani mluví? Pořád vyplazujou jazyk. Dost vtipný. Další dobrej důvod, proč jet do toho améru. Musím se Ondry zeptat co na ten večer říkali. Beztak řekne, že se jim líbil a že Brno je super, protože to je slušnost. Trapas.

- ve čtvrtek jsem na frsb zjistil, že sem to o víkendu fakt přehnal. To že mě boleli nohy ještě včera v práci sem pochopil. Pravda ještě se mě to nikdy nestalo. Po půl hodině jsem překonal tu morální bariéru, kterou jsem si postavil ze středečních piv a čtyř hodin spánku. Jenže ani pak jsem se nemohl hýbat. Nedosáhnu na zem, protože mám zkrácený věci na nohách a stejně mám namožený stehno. Natáhl jsem si tříslo a to i když jsem jenom chodil! Jak mě při jedné krásné Martinové nahrávce ruplo v krku, tráva už v neděli nebyla tak měkká, tak to nebylo v krku, ale v rameni a fakt tam něco ruplo. Modráky se krásně přizpůsobují ročnímu období a mění barvy jak o život. No a kolena jako třešničky na dortu. Jak sem při skákání na toho bejka měl tušit, že je to tak blbej nápad?

Prostě veselej týden. Jediné moje štěstí/smůla je to, že se tento týden v práci nic moc neděje. Takže si tu poslouchám nový věci a čtu si blogy. Konečně jsem našel nějaký zajímavý a kam zároveň někdo něco píše - to je důležitý! ... sakra já tak nerad chodím na spinálku!

Lamy

Musím to sem napsat! Hlavně se mě teda nechce chodit spát. Ne. Hlavně to sem chcu napsat. Včera jsem se nemohl ještě hýbat. V práci sem na to neměl ani náladu ani energii, ale už jsem mohl aspoň chodit. Věřili by jste, že jsem včera vynadal všem somákům? Ještě, že tam nebyla Romana. Musel jsem jim to říct. Ale teda jako neplánoval jsem to. Z ničeho nic jsem se se poslouchal, jak jim to všechno říkám. Že na to kašlou. třeba to k něčemu bude. No včera to taky byl večer.

Pusťte si deadmau5 k tomu. Není tak dobrej jako dnešní Chris Sadler k plackám, ale taky pohodička.

V neděli jsem byl děsně šťastnej člověk. Mám rád, když mě něco bolí. jako ne třeba záda ze židle, ale třeba záda z pole jsou fajn. Aspoň vím, že tam něco mám. A v neděli mě bolelo všechno tak krásně! Navíc omlácený koleno. Moncl na lokti, rameni a jeden nádhernej na boku. Prostě žůžo. O víkendu se vlastně nepokazilo vůbec nic. lepší skupinu na frsb sme ani domluvit nemohli. Každej zápas byl vydřenej do poslední chvíle. Prohrát s týmem, kterej hraje středoškolskou ligu o usmolený dva(?) bodíky, ještě na velkým hřišti a bez střídání, když oni mají na střídání půlku týmu, není vůbec špatný. Ovšem v zápase o pátý místo nejdřív v prvním zápase utéct o šest bodů hned na začátku a pak v druhým otočit z 6:10 na 13:10? Moc tomu nerozumím. Jak je to možný? V tom složení, který jsme měli. ... na kravák chodím na frsb jak dlouho? 12let? A do teď jsem se nenaučil pořádně házet. Ale po tom víkendu jako by se to celý nějak změnilo. Pohled na tu hru. Že Spirit of game fakt funguje. Že jde hrát takhle vyhrocená hra bez rozhodčího. Že je úplně normální a hrozně sympatický se omlouvat za případný fauly. Nehledět na sebe, výsledek a můj prospěch, ale koukat na protihráče jako spoluhráče. Vlastně to občas ani nebyl protihráč. Hráli sme vlastně všichni spolu. Nebo to kolečko po zápase, kdy se sice říká pořád to stejný, ale člověk se sblíží. Pak to není jenom nějakej anonymní tým, kterej když potkám v autobuse, tak neznám. Ale jsou to lidi se kterejma se dá mluvit a když je vidím, tak je pozdravím. A nebylo to tím, že to byl skautskej turnaj. Zdaleka ne všichni to byli skauti. ... a tak. Ale nejen to bylo super. Je to adrenalin. Hrát, když o něco jde. Nervy, když jsou tři minuty do konce a musíme sebrat talíř a dát bod a pak ještě jeden a místo toho dostaneme. Není nic krásnějšího než skákat po talíři do mokré a měkké trávy! A že jsem si v sobotu zaskákal. A nejen já. Navíc brand new terrible monkey frisbee! ...... saaaaakra. Asi jsem křivdil deadmau5. To je pekelnej set! Tam bych nechtěl být. Bolí mě za krkem a to tu jen sedím a klepu nohou. Si vystačím aji bez flédy. Prozatím. ....... takže na jaře.

Teď jsem si na záchodě uvědomil, že je vlastně dobře, že už je říjen a frisbee se bude hrát už jenom chvilku. Asi se mě nechce se na kraváku po tom víkendu pachtit v pěti lidech.