Z Desertu

Dnesni vecer mel byt krasne krasny. Meli jsme jet s Betkou v poklidku ze Zukalovic chalup, kdy jsme na prudce pohodovem vinkendu, k nam domu, otebrit si sicilske vino, pustit si neco pekneho a zalezt si do teple koupele. Nacez sem se mel zabalit na vylet do italie, podivat se na Pomadu a pote si v teple perin povidat az do brzkeho rana. Mozna bych se trosku vyspal a vypravil se smer autobus.
Dnesni vecer je ponekud divoky. Ve vlaku, cestou ze Zukalovic chalup, kdy jsme na prudce pohodovem vinkendu, jsem zjistil, ze nemam dokladovku. Obcanka, pojisteni, letenka, rano jedu pryc. Zapomel jsem ji u martina v batohu. Komplikace. Takze jsem se vratil na nadrazi, sedl na vlak, vratil se do blanska, sel do Stare fabriky, zdesil se dana, dal si pivko, pozval tisku na tequilu, dal si absintha s danem a po dvou hodinach sem zpet v brne. Nicmene dostat se brnenskejo hlavniho nadrazi bez mapy? Nemozne.
Sedim v desertu a nebyl jsem tu dsnad pul roku. yzivam si to. Piju zelenej caj, je pul jedne, nejsem sbalenej, za tri minuty me jede rozjwzd a nejsem sbalenej. Caj je hrozne horkej a dobrej. Spalil em si jazyk. Jeste ze ho nebudu potrebovat...stojim v rozjezdu a drnca to.

Myslel jsem si, že vsechno se může změnit, ale festival v Jimramově ne. Lidi, hudba, atmosféra, prostředí. Zmýlil jsem se. Všechno se mění a tenhle fesťák taky. Což je krásný. Není nic horšího než když něco zakrní. Následně totiž musí odumřít. Málem jsem si začal myslet, že tohle se děje v Jimramově. Není tomu tak a můžou za to v prvé řadě lidi. Nevím jak pro jiný, ale pro mě je tahle akce hlavně o lidech a naštěstí tam lidi jezdí neustále a neustále alespoň část těch pohodových.
Je zvlaštní pocit jet na hudební festival s tím, že vím, že kapely jsou na druhém místě. Bude to tím, že kapely jsou mě neznámé a docela mě to vyhovuje. Na žádnou se netěším, nejsem vázán časem a poslouchám, když se mě chce a ne když hraje super kapela. Doufám, že nehledám dobré v tom špatném. To špatné je to, že na jimramově nebyly moc známé kapely. Tak ať si. Mě to nevadí.

Teď jsem se tady do toho nějak úplně zamotal a nevím co jsem chtěl říct. Mohl bych třeba říct, že si lidi z Jimramova konečně všimli, že se tam něco děje. A nejen oni. Reklamy na jídla místních restaurací, Rádio Petrov rozdávající reklamní předměty. Za rok tam bude hrát minimálně Anneta!
Pointa je, že ten festival má krásnou atmosféru, sympatickou hudbu a super náhon na koupání.

Jak utratit peníze ?

Včera jsem si málem koupil notebook. Mno koupil. Spíš vybral. Nakonec jsem si ho snad aji vybral, protože mě to už přestalo bavit. Taky nechápu, proč nedělají dvě firmy dva druhy notebooků. Kdo se v tom má přehrabovat! Tolik firem a tolik typů. Nejhorší na tom byl fakt, že vůbec nevím na co bych ho tak potřeboval, takže nevím co chcu a tudíž jak drahej mám kupovat. Nakonec jsem se rozhodl, že "ne moc drahej". Ale přece si nebudu kupovat levnej notebook, ten přece nemůže být kvalitní. Nebudu vás napínat. Určitě si dovedete představit, jak to dopadlo. Nekoupil jsem si žádnej. Protože jsem nezjistil na co bych ho potřeboval. A vyhodit dvacku za něco co nevím na co využiju? To si raději koupím .... něco jinýho. Musím něco vymyslet. Než budou vánoce.

Cesta do práce

Zemřu cestou do práce. Pokud to půjde takto dál, tak mě cesty do práce opravdu začnou štvát. Stát hned ráno 30 minut v šalině, rozespalej a s bolavejma nohama, to by se člověk na ten den vyprdl hned z rána. Kde jsou ta klidná rána se sluchátkama na uších, Reflexem v ruce a klidu v duši? Žádnej stres a vsedě. Ale má to zase jednu výhodu. Nejezdí nikdo známej se mnou, takže odpadly ranní debaty vo hovně. Což je chválihodné.
Jak mám ale pak v práci něco udělat, když jsme unavenej z cesty. Jasně že za to nikdo nemůže, ale sveďme to na někoho. Na miliardu lidí, která nastoupí už na konečné. Na dělníky, kteří na takovou dobu rozkopou cestu, kterou jezdím do práce. Na šéfy, kteří usadili firmu v takové prdeli. A v neposlední řadě na mě, protože nejsu schopnej se podívat po lepší cestě.
Měl bych se na to podívat hned teď. Nebo taky třeba někdy jindy.

Jimramov

Dneska si opět jedu na jimramov. Vůbec nevím už pokolikáté. Né že by to mělo být nějaký vyoký číslo, ale nechce se mě to počítat. Jen má být docela škaredě a já se chcu koupat v náhonu, opalovat se s cigárem v ruce, sedět na trávě, kecat a pít víno a enchcu být zalezlej ve stanu a čekat až přestane pršet, protože to neplatí. Navíc jsme včera vypili třetinu koupeného vína, tak nevím nevím. Ještě teď jsem nějakej vláčnej nebo co. To bude dělat ten absinth. Asi bych ho měl přestat pít. A nebo taky ne ... hmmm ... spíš ne. To by se doma mohl zkazit a co pak. Nicméně na jimramov sem ani nedoufal, že bych mohl jet a ono ejhle. Vyšlo to. Letos to celý tak nějak odbře vyšlo. Ještě aby to dobře dopadlo. Můžeme si drřel palce. Prý to hafo pomáhá!

Olympic Watch

Od začátku Olympiády už uběhlo kolik, 10 dní? 12dní. Už 12 dní se v Pekingu běhá, plave, háže, vrhá, skáče a jinak blbne a o moc dýl se řeší, jestli je to tak správně. S děckama se Olympiáda řeší 3 týdny. V mediích se o Olympiádě mluví dva tři měsíce, kvulí konfliktům v Tibetu a okolo Tibetu. Od jisté doby mě vrtá hlavou, jak to, že se o tom mluví až teď, když se přece už 6 let ví, kde Olympijské hry budou. Né že bych kvůli tomu nemohl spát nebo že bych se o to všechno nějak zajímal, ale tak nějak zdravě. Nevím jak jinde, ale teda nepamatuju se, že by se Olympiáda v Číně nějak řešila dřív než tam propokly nepokoje. Dneska jsem ale našel aspon malý důkaz, že aspon vládní špičky to nějak řešily a aspoň se snažily na to upozornit. Kdo ale může chtít po novinářích aby se zabívali Olympijskými hrami tolik let dopředu, že? To by přece nikoho ani nemohlo zajímat a ve všem jsou přece peníze.
Rozhodně doporučuji se mrknout na http://www.olympicwatch.org/. Je tam určitě hodně zajímavého na čtení.

Dobré jídlo

Mám takový nápad. Napadlo mě, že bych sem napsal o tom, jak mě zklamal dnešní oběd. Jak mě přišlo tohle stravování smutný. Jenže nevím jak mám začít, protože mě ještě pořád leží v přiše ty špagety a fakt nevím co s nima mám dělat. .... dokonce i po dvou hodinách tam leží!
Jak je možný, že v Itálii mají tak výbornou jídelnu v supermarketu! Čerstvou zeleninu, ovoce, milióny druhů pití, příloh a jídel, sládkýho, kafe a zprávy u oběda a tady máme takový nálejvárny, kde maj všechno jen ne dobrá a zdravá jídla. Na dobrý pojezení se dá zvyknout neuvěřitelně rychle. Jenže co pak? Rozmlsanost, náročnost a podobné záludnosti pak zabraňují jíst v Eurestu.Teď to těch pár dní vydržím a vrátím se zpět k dobrotám. Co ale budu dělat, až zase budu muset obědvat ty špagety s kečupem, bramborový kaše z prášku, hnědé univerzální omáčky na sto způsobů a oschlou zeleninu? Strašidelný!

Opět zpět

Jsem zpět v brněnské práci, po měsíci, a děsí mě, jak je to tu všechno hrozně stejné. Když teda nepočítám tu hromadu drátů, karet, špinavých hrnků, prachu, šroubečků, odpůrků a podobných věcí, které se tu, po dobu mé nepřítomnosti, na mém stole nahromadily. Je tu stejná zima, stejné ticho a stejní lidé, kteří se na obědě baví o stejně divných věcech. Skoro by se dalo říct, že se těším zpátky na italky a italy. Na lidi, kteří se nebaví o vypitých pivech minulou noc ani o nové grafické kartě a úspěšném pokusu přetaktovat PC. Upřímně. Zjistil jsem, že češi jsou dost divní! Minimálně ti co pracují v Tycu.

Kochám se

Nevím co se to se mnou v Itálii stalo. Šel jsem v neděli večer z nádraží domů a málem jsem se rozplynul nad českým vzduchem. Voněl po jablkách. Byl svěží a bylo úžasné ho dýchat. Teď, když to píšu, jedu vlakem do Českých Budějovic a koukám z okna. Je krásně! Slunko, lesy, pole a tak. Tady je tak Krásně, si říkám. Jak to, že jsem si toho nikdy nevšiml? Asi všiml, ale ještě včera na mě ležel těžký a neprostupný italský vzduch a teď tohle. Možná mě ale bude chybět těžká a neprostupná mořská voda. Snad se ale neutopím.

Odjezd na kola

Přemýšlím, co by mohlo udělat odjezd k Plzni ještě více stresujícím a komplikovaným. Už teď je toho až mě rozbolela hlava. Ještě že se již blíží doba odjezdu vlaku a pak už to bude všechno jedno. Nebude cesty zpět ... kdo to říkal? Já to říkal. Už to začíná chodit na vlak. Hnedle se mi lehčeji dýchá. Ale jako by tu bylo nějak prázdněji! ... Jestli nebude hezky, tak budu zly a smutný. Pokaždé bylo rozumné počasí, tak to snad vyjde aji teď. Na Slovensku bylo hezky. V Chorvatsku bylo krásně. Pravda Maďarsko ani krásné počasí nezachránilo. Kde jsme ještě byli? Jo během Výletu 9.A pršelo jenom jednou. Myslím, že se to umoudří a v pondělí se už budeme koupat. ... taaaaak a už jsou všichni pryč. Tak můžu jít taky pryč. Snad mě nebudou proklínat a všechno na kolech dobře dopadne. hmmm ... můžeme si třeba držet palce a minutu ticha za ty co nemohli jet s námi. Třeba.

Předplatil jsem si na zkoušku Respekt v elektronické podobě a teď nějak nevím jak ho mám číst! Z PDA to asi nepůjde, v práci to nejde z jiného důvodu a doma se k tomu nějak nedostanu. Ještě že jsme si ho předplatil jenom na zkoušku. Šak ono to nějak půjde. No a když ne, tak se třeba nic nestane.
Jsem si ho předplatil asi proto, že mám divnej pocit z Reflexu. Nevím jestli se mě chce ještě pořád číst nebo jestli to je taková setrvačnost. Co jinýho bych ale měl číst :)

Kolo

Dneska jsem jel takhle do práce (autem) a uviděl jsem cyklistu. Uplně mě přeběhl mráz po zádech. Za nějakých 5 dní budu nasedat na kolo já a bude mě čekat první větší letošní cyklo výlet. První na víc dnů. Takže bych měl být natěšený a hafo se na to těšit. Dneska ale, jak sem uviděl toho zmoženého chudáčka, se mě úplně strašně přestalo chtít. Vybavily se mě všechny hrozný pocity, který se na kole dají zažít. Nebudu je tady vypisovatt, ale bylo to hrozný. Prostě jsem najednou hrozně zlenivěl. Naštěstí to není jen na mě a to "šlapání" bude ta poslední věc na kterou se budu soustředit.

Horko

Šílené horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.
Neuvěřitelné horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.
Horko před kterým není úniku. Horko. Horko. Horko. Horko.
Horko při kterém se nemůžete soustředit. Horko. Horko.
Horko při kterém nemyslíte už ani na kapky potu. Přezíváte.
Myslel sem, že vždy je úniku. Vždy se dá zchladit. Horko.
Právě takové horko sem poprvé zažil až v Itálii. Horko.
Právě takové horko zažívám teď. Horko. Horko. Horko. Horko.
Sálající horko kolem mě. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.
Tíživé horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.
Ubíjející. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko. Horko.

Tábory (nejen) pro duševně choré?

Lidi jsou různí. ... hohoooo ... nemohl sem začít lepší větou. Ne že bych tyhle polopravdy a klišé používal rád, ale používám je docela často. Až mě to někdy děsí ... Jisté rozdíly mezi lidmi jsou. Jedny se přitahují a jiné zase ne. Byli lidi, který jsem neuvěřitelně nesnášel po prvním slově, které řekli. U některých se to projevilo až po letech. Těď z ničeho nic se to projevilo u takové hromady lidí, až sem byl sám zaskočen. To se změnili oni nebo já?

Koukal sem na fotky z tábora a úplně mě mrazilo v zádech, jak bych to tam nevystál. Jak bych se musel krotit abych nekřičel, když se nekteří projevují. Jak vypadají. Co dělají. Co ríkají. Jak se chovají. Umíral sem při pomyšlení, že bych tam byl a musel podstupovat ten program, který by mě přišel tak stupidní, fádní, nudný, ale nejvíc nucený. Brečel sem při pohledu na fotky, kde sedí lidi a nedokáží se bavit. Na druhou stranu sem se rozplíval nad fotkou, kde je opustěný tábor, nikde nikdo, pohodička a klid všude kolem a ja zatoužil tam být. Bez nich. S těmi které bych chápal. Kteří by chápali mě ... Jenže co ti ostatní? Nebylo by jim líto, že tam nemůžou být s náma? Co když já jim nevadím a tudíž já sem ten divnej?

To jsou všichni tak zvláštní a jiní než já, že nemůžu vystát ani je a ani atmosféru, která je kolem nich? Nebo jsou tak stejní jako já, takže vlastně nemůzu vystát sebe?

Ano, taky jsem divnej. A měl bych být nucen jezdit na tyhle tábory. Abych byl s nimi. Aby jsme se navzájem střetávali. Abych je třeba poznal a třeba zjistil, že sem se mýlil. Nebo naopak. Pak bych si třeba víc vážil lidí okolo mě, kteři jsou v mých očích normální. A byl bych víc tolerantní. Tudíž lepší. Možná!

Nebyl sem tam. Mrzí mě to. Chybí mi. Škoda, že bych, po pěti minutách tam, chtěl utéct.