Úžasně depresivní song. Už si stahuju celý album. Snad těm ostatním textům už nebudu rozumět, jinak bych se asi bál to poslouchat. Schválně si to ale poslechněte a zkuste se jí vtáhnout. Včera jsem seděl sám v místnosti obehnané těžkým černým hadrem až ke stropu a tohle mě pustili. Zaplatil jsem si včera výplach mozku. Spočívalo to v tom, že jsem nejdřív hodinu a půl koukal na zvířata, přístroje, kostry, postavy, všemožný věci. Fór byl v tom, že je všechny někdo naházel do mixéru a pak teprve ukázal. Byl jsem na Cosi tísnivého a hodinu a půl koukal na surrealistický plakáty, knížky a co já vím co ještě. Jenom ta půlhodina by mě asi stačila, abych zjistil, že tomu fakt nerozumím. Jenže zase ten pocit pak za to zase stál. Cosi tísnivého je víc jak výstižnej název. Přesně takové to bylo. Až na půdu. Ten klip na konec, to už byla jen taková třešnička. červivá. shnilá. Hnusná třešnička. Utekl jsem. Začínal pak ještě nějakej film, ale už to nešlo. Jediný moje štěstí bylo BigMag pokračování, kde jsem se usadil do kožené sedačky a četl si rozhovor s Modeselektor před Electronic beats festivalem v Praze. A přišel na úplně jiný myšlenky. Veselejší. Blbý, že sem toho víc přečíst nestihl. Ale moc mě to nevadilo. Vlastně by mě úplně stačil jen pohled na paní, co to tam "hlídala", pustila si úletový techno z PC a v klidu si houpala nohou do rytmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat