Death in Vegas

Do konce bienále už zbývá jenom 23. dní a už teď je víceméně jasný, že už tam nepůjdu. Málem sem tam šel ve středu, ale nějak se to v Podnebí zvrtlo, takže sem neměl důvod tam chodit. .... musím se přiznat, že sem těch výstav zatím moc nestihl. Hlavně teda když jsem začal přemýšlet na kterých. Tak první byl teda to Cosi tíživého, protože je nejmladší. Hned nato, nevím proč .....jo našel jsem to(!), Nobuyoshi Araki - Tokyo Flowers v galerii Langhans (asi proto, že to byla první taková podivná výstava. Navíc s Marianou:) jak jsme se tam ocitli?). Pak teda jedna z těch normálnějších Planeta Eden a pak si ještě vzpomínám na jednu, na kterou mě teda dotáhla Hanka a bylo tam vosí hnízdo, který vypadalo jako hlava a kus čehosi pod sklep, protože (to říkala Hanka, že to říkal ten co to tam vystavuje) to prý neuvěřitelně smrdí. ... co to je jako za výběr výstav?
Copak mě nemůžou bavit normální výstavy? Proč s tím ale začínám. Protože teď zrovna začíná Decadence Now!. Jenom z koukání na ty stránky jsem se cítil nesvůj. Krásně nesvůj. Jako co si budeme vykládat. Umění nerozumím a ty divný mě něčím přitahujou. Obrazy, sochy mě absolutně nic neříkají. Teda ne na vystavě. Na Maliňaku jak jsou ty žárovky teď, tak to jdu okolo a pokaždé mě to kvůli něčemu zvedne náladu. Zavírat takový věci do galerie je blbost. ... co mě ale na Decadence Now! zaskočilo? Ta rozsáhlost. Praha, Brno, Plzeň. Muzea, galerie, kina, hospody. Výstavy, filmy, divadla, koncerty, kanál na you tube. Je toho děsně moc. ... ... už mě to nebaví psát