Jedu ve vlaku a píšu na notebooku. Je to ostuda tohle dělat poprvé v osmadvaceti! V kolikati asi tak budu psát rovnou na net?
Znáte to. ... je To tady a nejde to zastavit. Děje se to a nejde to zastavit. Věděl jsem, že se to stane.
Poprvé se to nikdy nezapomíná a doufám, že na dnešek dlouho nezapomenu.
Delší první den služební cesty aby člověk pohledal. A že začal krásně. Teda nezačal, to vstávání bylo dost porod. Nakoupit mapy na cesty, protože plán je takovej, že během služebky naplánuju konečně ty kola. Už je načase. Později se to snad neplánovalo. A to se to prosím pěkně ještě pořád neplánuje. A pak už o šlo ráz na ráz. ….. budu vystupovat z vlaku, takže to vezmem hopem ….. ráz na ráz. Sázená vejce v podnebí a kafe. Před tím hodina parkování v centru Brna. Spolujezdce nemám, tekže místo něj Fat Boy, Faithless, Bach a Budaře a směr Olomóc. Nálada na palubě dobrá, vesele se zpívá a popíjí zelený čaj. Bloudění ve zlíně. Tankování na hranicích se slovenskem. A už to jede. Pěkně do zatáčky, vesnice, 55, auto protisměru. Není hezký vidět protijedoucí auto, tak zblízka. Rána, pás, airbagy, druhá rána, pás, cédéčka, kouř. … když by mě všichni nenáviděli, tak ten nahoře mě má rád. … osm metrů, z dvoumetrové meze, 270° a s odřeným prostředníčkem.
Nejezdím v autě. A když bych hodně jezdil, tak by mě to stejně nepomohlo. Sem na sebe naštvanej, že jsem nezareagoval jinak, rychleji, jinak. Jenže jak. Skákat v padesátce s autem z dvoumetrové meze ve smyku? Objíždět ho z druhé strany do protisměru jinýmu autu? Na životě je docela nahovno to, že některý věci, se prostě dějí a můžete se posrat a stejně se stanou. … jedete na východní slovensko okukovat laboratoř a najednou ste přivázaní v sanice a divíte se, co s to kurva vlastně stalo. A ke všemu pořád přemýšlíte nad blbostma, protože máte sakra přecejenomodřenej prst! Ale co ten druhej s rozsekaným autem bez airbagů, zlomenou nohou a pomláceným obličejem? Přemýšlí nad blbostma?
Prostě mě prudí fakt, že můžu být odpočatej jak libo, můžu si sbalit, co chcu, můžu mít výborný auto a stejně nikdy nemám jistotu, že dojedu. Docela rád mám tyhle cestovatelský věci naplánovaný a tak mě to docela nebaví. …………… pffffff…. „Přesedáte v Brně na nějaký osobák v Brně? Klekla nám mašina, čekáme na mašinu, která nás odtáhne. Budeme vás informovat.“ … a o tom mluvím. Jakoby tenhle den byl málo dlouhej.
5 komentářů:
Tyjo, odřenej prostředníček je hodně haluz. Sanitku jsi volal sám?
nene. já než se vyštrachal z auta, tak už tam byli lidi z přijíždějících aut. ... naštěstí. Pro telefon sem musel lézt zpátky do auta potom.
fíha, je mi špatně jen o tom čtu (doufám, že nikdy nebudu muset žádnýho chudáka zachraňovat, když nedokážu zachovat chladnou hlavu ani u počítače).. uf, ještě že to dopadlo takhle!
Tyjo, podle otočenýho auta bych to na odřenej prst netipla... ještě že to nebylo nic horšího. Připravenej na cestu můžeš být jak chceš, blbost a zkraty jiných řidičů je mimo kontrolu kohokoli.
Okomentovat