Včera jsem strávil tři hodiny u Dextera. I když jsem byl vyřízenej, chtělo se mě vlastně spat a vidina vstávání mě děsila, tak sem přesto do jedné v noci koukal na Dextera. Po každým díle jsem vstal, že přece musím jít spát, jenže to prostě nešlo! Pak sem toho ale litoval, protože mě z toho všeho bylo tak nějak smutno. Dojalo mě, že i přes to, že chtěl být hodný a vzorný, ho to všechno nakonec dohnalo tím nejhorším možným způsobem. Dost mě to vyděsilo. Poslední dobou je vidět víc jak jindy. Každej může být celej život sebevíc dokonalej, vzornej, pomáhat rodičům, sousedům a dělat prospěšný věci, jenže stejně si to dřív nebo později pěkně odskáče. Hrozně lidský totiž bylo, že po třech seriích mu konečně došlo, že prostě nechce být sám. Bez rodiny. Přátel a tak. ... to je doják, co? Mno a mě přitom jde jenom o to, že
Hledám spolubydlící(ho)
na prázdniny. Teď jsem si totiž uvědomil, že Ondra za dva týdny jede pryč a mě se tam fakt nechce trčet samotnýmu v Řečkovicích. Rozhodně ne tyhle prázdniny. Takže kdyby něco, tak víte co ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat