Hrozně jsem se přejedl. Přidal jsem si polívku, měl sem kopec brambor, hromadu omáčky nebo co to bylo a k tomu dva kusy masa. Jenže tak nějak mě to ani nevadí. Ne že bych se rád přejídal na noc nebo mě to bylo jedno nebo plánoval pít, tudíž jsem se plánoval pořádně najíst. Nevadí mě to z jednoho prostého důvodu. Všechno jsem si totiž udělal sám.
Ráno Tomík totiž naznal, že se musíme zbavit masa před zabíjačkou. A tak jsme vytáhli jeden flák z mrazáku a že se s tím něco udělá a šel do práce. Tak jsem dal maso na topení a půl hodiny brouzdal po netu a hledal recept na který bych měl chuť. Napsal jsem seznam na řízky s bílým pepřem a vydal se na nákup. Ten se jako vždycky v globuse nějka nepovedl a místo pár věcí na řízky jsem tam nechal litr, ale zato sem koupil pomelo, který za chvilu sníme. Ani teď vlstně nevím ,proč jsem to maso měl až teď, asi se někde něco protáhlo. Každopádně to bylo dobré, sice to maso zase nějak divně smrdělo, což vůbec nevím jestli tak má vepřový dělat nebo se s tím cestou vždycky něco stane, ale minimálně ta zelenina byla super. Mno připadám si sice pokaždé u vaření jako kdybych vyráběl zlato nebo nápoj lásky, ale pokud to totálně nepřesolím nebo nepřípálím, tak se to dá jíst. Mno musím říct, že čím dál od anglie to je, tím se procentní úspěšnost zvyšuje. V Manchesteru měli nejaký divný solničky a tak přesolený věci sem nikdy nejedl. Mno ale tam bylo víc divných věcí.
Ještě jsem zvědav na ty ostatní řízky, co jsou v ledničce a budou ve čtvrtek.
1 komentář:
a cože sem tím chtěl říct? Že jsem chtěl vždycky umět vařit. Protože naplánovat si jídlo, nakoupit věci, otevřít si víno a uvařit si oběd je hrozně sympatická věc. Teda uvařit ho pro sebe není taková sranda jako když je lidí víc, ale stejně. Takže sem tím chtěl říct, že jsem šťastný, že jsem se neodbyl špagetama s kečupem nebo párkem nebo lečem ze zavařovačky, ale že jsem si dal tu práci a uvařil si. A co víc, že mě to chutnalo. Prostě jsem byl na sebe pyšnej a ano, chlubil jsem se :-P
Okomentovat