Koukám tady na to a asi jsem ještě pořád až moc rozkalenej abych sem dokázal něco napsal. Spíš se mě ale jenom nechce. Takže zatím můžete třeba jenom kouknout na fotky.
Ještě pořád nějak nedokážu přemýšlet. Vytratil jsem se v sobotu při plnění jitrnic na kopec přemýšlet. Místo toho jsem ale skončil u narcistních fotek, pozorování kluka jak seká sekerou do kaluže a nakonec jsem utekl před holkama, který si to mašírovali domů přes palouček, na kterým jsem seděl. Buď to udělala ta pálenka nebo mě už měkne mozek. Věřím obojímu.
Kdo by tušil, že Ondra nehrál 12let na schovku. Kdo by tušil, že budeme hrát po tmě schovku mezi útesy. Nebo Bomba, potopa, deset na cestě dom. Taky jsme ale podle toho dopadli - Gassik dopadl jak Frodo, Ondra málem jako Žižka a Terka se potutelně usmívala v povzdálí.
První zabíjačka, kterou jsme měli plně pod naší kontrolou. První s mezinárodní účastí - vidět brazilce jak řeže sádlo a mluví francouzsky, je úžasné. Jedna z mála, kde jsme se nekoukali na film a místo toho pili pivo (15l) a pálenku (3,5l).
Pít na na žal pomáhá. Stejně jako ibáč na bolest hlavy neléčí, ale pomáhá. Pravda odskáče to nálada, která je na tom jako na houpačce. Jen to není taková sranda, jako na houpačce.
Když jsme nesli přepravky masa do auta, říkal jsem, že toho je nějak podezřele málo. Když jsem si dával batoh s výslužkou na záda, divil jsem se, že je nějak podezřele těžkej. Možná to mělo co do činění s naraženou nohou, podělaným kotníkem a naředěnou krví.
Jak řekl Ondra, ještě, že je zabíjačka jenom jednou do roka.
Jak by řekla Aninka: "Do čerta, to byla ale dobrá zabíjačka".
Žádné komentáře:
Okomentovat