Z milostného hlediska patřila Veronika k obětované generaci. Jistě byla kdysi schopná milovat; uznávám, že by si přála být toho schopná i nadále, nebylo to však možné. Láska jakožto vzácný, umělý a pozdní jev může vzkvétat pouze za zvláštních a zřídkakdy současných podmínek, které jsou přímým protikladem uvolněnosti mravů, charakterizující moderní dobu. Veronika poznala příliš diskoték a milenců; takový způsob života člověka ochuzuje a přináší s sebou někdy vážné a zpravidla nezvratné následky. Láska jako nevinnost a schopnost iluze, jako způsobilost shrnout opačné pohlaví jako celek do jediné milované bytosti, zřídka odolá roku sexuálního toulání, nikdy dvěma. Opakované sexuální zkušenosti nahromaděné během dospívání ve skutečnosti rychle nahlodávají a znemožňují jakoukoliv možnost citové, romantické projekce; postupně, vlastně dost rychle, se naše schopnosti milovat dostávají na úroveň starého hadru. Samozřejmě pak vedeme i tomu odpovídající život; časem se stáváme méně přitažlivými, a proto zatrpklými. Závidíme mladým, a proto je nenávidíme. Tato závislost, odsouzená k mlčení, roste a je stále palčivější; nakonec se utlumuje a pohasíná, tak jako i vše ostatní. Zůstává jen hořkost a zhnusení, nemoc, a čekání na smrt.
Možná nebyl úplně dobrej nápad si tu knížku kupovat. Člověk se může knížky bát. Být vyděšenej. Může klidně brečet. Ty kladný teď nepočítám. Myslím ale, že by neměl mít u knížky pocit úzkosti z toho, že je to vlastně pravda a tenhle svět a generace je úplně na hovno. O to zvláštnější je pak najít v těch hnusech něco jako:"Jsem si jist, že ještě když ležel v černém obleku a zlaté kravatě rozdrcený mezi plechy svého auta, v jeho srdci stále plála bitva, touha a chuť se bít." Možná trochu ubohá útěcha, ale lepší než nic.
Žádné komentáře:
Okomentovat