Letos to byly vskutku úspěšné hory. Suverénně největší padavka z naší pětky. Šak já přijdu na to, kde je chyba! Zatím to svádím na to, že tam letos nasněžilo jenom těch sobotních 15cm. Víc zmlácenej sem se necítil ani když mě zmlátili.
Namrzlý sjezdovky, natažený předloktí.
Ollie 180 poprvé, natažený tříslo.
Parkour v lyžákách (jak se říká botám na prkno?), naraženej loket.
Myšlení na černé, natažená achillovka.
Kdo bude poslední u vleku, je máslo? Kdybych mohl skákat po patách, tak pod tím vykopávacím kopcem ještě hopsám.
Ollie 180 na posledních 50m, obražená kostrč, natažený zdvihače hlavy a placatý kovový pouzdro na brýle.
A ten upadlej nehet na palci, a bolavý záda z busu, už jsou jenom třešničky na dortu.
Ale všechny ty pády za to stály. Teda kromě toho posledního. Ta prdel a krk mě budou bolet ještě pekelně dlouho. Pokud jsem se nenaučil nic jinýho, tak padat určitě umím líp. Akorát padám čím dál dál. Jak to jak to?
1 komentář:
Kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti!!!
Okomentovat