Churav

Vždycky jsem byl nemocnej jenom v nejkrajnějším případě, protože jsem od přírody línej a nikdy se mě nechtělo ve škole dohánět učení, dopisování sešitů bylo skoro to nejhorší, učitelé totiž netolerovali okopírováné ani prázdné sešity. A navíc jsem nikdy ani moc nemocnej nebyl, když se nepočítá monča, což je tak jediná nemoc kterou si pamatuji, že jsem měl. To až poslední dobou, poslední dva roky, je to nějaká moc móda. Letos to bylo naměsíc přesně rok, co jsem byl nemocnej. Jen to letos trvalo nějak dýl a abych pravdu řekl, tak mě to moc nebavilo a ani jsem nic moc neudělal, což je snad nejhorší. .... zatím je to docela nuda, co? Nemůžu si pomoct. ... Čeho se děsím nejvíc je, že budu muset zůstat doma ještě nějaký další den. Osobně bych nebyl proti, protože se moc zdravě necítím a když se mě zítra pančka zeptá, tak ji to řeknu, ale fakt mě to doma nebaví. Ale zase lepší než být venku. Včera jsem tam byl a asi ještě na Svět venku nejsem připraven. Nebo spíš já na něj. ... Opravdu bych měl ještě zůstat týden doma. Plánoval jsem totiž přečíst tolik věcí, udělat jich ještě o chlup víc, odpočinout si a sedět ráno s kavou, novinama a loupákem u TV a koukat na zprávy a čist si. Místo toho dvakrát denně umývám nádobí a stejně je tu pořád nějaký špinavý. Takovouhle nemoc si nechte, tu já nechci.