Zemřu cestou do práce. Pokud to půjde takto dál, tak mě cesty do práce opravdu začnou štvát. Stát hned ráno 30 minut v šalině, rozespalej a s bolavejma nohama, to by se člověk na ten den vyprdl hned z rána. Kde jsou ta klidná rána se sluchátkama na uších, Reflexem v ruce a klidu v duši? Žádnej stres a vsedě. Ale má to zase jednu výhodu. Nejezdí nikdo známej se mnou, takže odpadly ranní debaty vo hovně. Což je chválihodné.
Jak mám ale pak v práci něco udělat, když jsme unavenej z cesty. Jasně že za to nikdo nemůže, ale sveďme to na někoho. Na miliardu lidí, která nastoupí už na konečné. Na dělníky, kteří na takovou dobu rozkopou cestu, kterou jezdím do práce. Na šéfy, kteří usadili firmu v takové prdeli. A v neposlední řadě na mě, protože nejsu schopnej se podívat po lepší cestě.
Měl bych se na to podívat hned teď. Nebo taky třeba někdy jindy.
Žádné komentáře:
Okomentovat