Nemám důvod, ale zabiju tě

"Bílý kruh bezpečí navrhuje pro úspěšnou obranu několik hlavních zásad: především vyhýbat se podezřelým místům a podezřelé lidi nepouštět blízko sobě. Člověk by měl poslouchat své instinkty a při pocitu nějaké hrozby zareagovat včasným útěkem a křičet o pomoc. Rozhodne-li se aktivně bránit, měl by napadnutý pustit z hlavy jakoukoliv touhu po fair play. Útočník je grázl beze smyslu pro čest a způsob sebeobrany by to měl zohlednit: pokud to jde, je potřeba násilníka co nejbolestivěji kopnout, lámat mu prsty, trhat vlasy či ho praštit taškou"

No to si děláte srandu! Jako je to úplná pravda, ale kdo si dovede přestavit, že někomu láme prst? Možná když by měl možnost si stejnou situaci zkusit dvakrát třikrát, tak to dokáže nějak vychytat, ale napoprvé? Můžu si vymyslet plány co dělat při nehodě, když někdo napadne mě, když vidím, že někdo někoho napadl. Můžu nad tím přemýšlet celý hodiny, ale stejně až se to stane, tak se zachovám jako srab a budu dělat, že nic nevidím. Takhle o tom nepřemýšlím. Když o tom přemýšlím, volám policajty a jdu se nechat zmlátit, jenže ... co když mě děsí o tom jenom číst? Už jenom napsaný je to tak nepředstavitelná situace, natož ji zažít. ... lámat prsty. Koupit pepřák nebo tak něco? Chodit do kurzu sebeobrany? Co z toho ale?