precizní tlačítka

dneska jsem si musel projít dost krušným ránem. Byl jsem na to sám. Teda. Šel jsem do toho s kocovinou, třema hodinama spánku, zalehlýma ušima a myšlenkama o včerejšku. Vytvořilo to geniální depresivní koktejl. Naštěstí jsem se udržel a nic nikam nenapsal. ... nakonec to napíšu úplně jinak než jsem plánoval. ... včera jsem byl na mým úplně prvním "noise, experimental, drone, electronic, post-rock"-ým koncertě. Skoro jsem o něj přišel, protože jsem se prostě zakecal u píva. Omluvou jsou mi témata "zpovědí" u evangelíků a YMCA dětského dne, který jsme s Ondrem řešili. Nicméně si to stejně celej den nemůžu odpustit. Člověk nemůže chodit jenom na koncerty kapel, který se mu líbí. Mnohem lepší je zjistit až tam, jak geniální To je. Co do hluku se to včera mohlo rovnat Modeselektor. Co energie spíš ne. Zážitek ale mohl klidně soupeřit třeba s Vánočním koncertem Tatabojs. Možná trochu zvrácené srovnání. Ale vtaženej do "děje", obklopenej hudbou a nechápajíc čuměl na pódium (JAK!?) jsem byl stejně. A aji přes ten nehoráznej kravál, jsem se usmíval jak malý děcko. Jasný G.H.C. byli taky super, ale to je klasika. Kdy že jdeme zase na Flédu? ... to všechno je krásný. Stejně se ale vždycky vrátím k Mobymu. Watch this! Fuck. A vy se mě ptáte, proč ho mám tak rád? Ale aby to skončilo, tak jak má. Fuck Buttons.