Ve chvíli, kdy se začal blížit konec roku a tím i moře volnýho času, jsem si řekl, že to je přece super. Že budu doma koukat na filmy, čist si a něco se učit a mimo chodit po výstavách. To poslední jsem nesplnil ani v nejmenším. Mezi ty film, čtení, "učení" a pivo se to nějak nevešlo.
Ve chvíli, kdy se začalo blížit třetí výročí, jsem se dověděl, že opět budu mít moře volnýho času. Tentokrát se už mezi to pivo nedostalo ani to "učení". Až do včera. To jsem totiž měl moře volnýho času a rozhodně sem ho nechtěl strávit v hospodě u respektu. Stálo mě to sice hodinu přemáhání, protože jsem se celej den jebal s debilní excelovskou tabulkou a natolik mě to vyšťavilo, že jsem neměl sebemenší chuť se hýbat. Dal jsem si na čas a hodinu po konci pracovní doby jsem šel do Domu umění na Planetu Eden. Docela překvapení, že tam bylo poměrně plno. Na té ploše to není poznat, ale rozhodně jsem tam nebyl sám. Z předpokládané půlhodiny (to mě děsilo, protože jsem potřeboval zabít tři hodiny) se vyklubala hodina a půl. V životě jsem tak dlouho v galerii nebyl. V životě jsem nebyl v galerii sám. Na téhle výstavě se to dalo, byla to sranda. Sedět uprostřed obrovské místnosti na zemi a koukat na film promítanej na plátno velikosti špalíčku. Zamotá se vám hlava, když k vám přichází třímetrovej týpek tmavou chodbou a nad hlavou vám prolítá vesmírná loď. Impozantní zážitek. Myslíte, že je tam zákaz focení?
Žádné komentáře:
Okomentovat